Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mám ráda koně a dobře vím, že koňská noha patří k nejzajímavější části jejich těla. Proto jsem si ji vybrala jako téma této slohové práce.
Je to fantastický "patent" vytvořený přírodou k jedinému účelu, k rychlému pohybu po tvrdé půdě. Nosnost koňských nohou je úžasná. V kroku a klusu nesou celou hmotnost mohutného těla. Kopyta jsou přitom jen o málo větší než lidská dlaň. Tento zázrak přírody dokáže vymrštit koně do výšky téměř dvou metrů a do vzdálenosti převyšující jeho délku. Kostra kopyta a celé nohy se vlastně neliší od kostry našeho prostředníku. Poslední článek, který u nás nese plochý nehet, je u koně rozšířen v tzv. kost kopytní. Dlouhý článek v kost korunkovou a třetí ve spěnkovou. Jsou přirozeně kratší a silnější, ale v kloubu kopytním i spěnkovém velice pohyblivé. Kopytní kloub chrání pevné rohové pouzdro kopyto.
I když kopyto vypadá jako útvar velmi tvrdý, při zatížení se může rozšířit o 3-5 mm. Chodidlo (šlapadlo) není tak silné jako část kopytní a jeho většinu tvoří rohová střelka se štěrbinou uprostřed, která umožňuje rozšiřování kopyta. Zezadu má noha tzv. podložky - pružné vazivové patky a vazivovou střelku, takže znamenitě pruží. Naspodu rohového pouzdra se rozprostírá škára, která se stará o dorůstání opotřebované rohoviny. Za měsíc kopyto doroste o 10 mm, není tedy divu, že kůň musí každých šest neděl na pedikúru k podkováři.
Pohyb kopyta je úžasně složitý mechanismus, a proto jemná souhra všech těchto součástí je pro lehký pohyb koně nezbytná a poškození kopyta, šlach nebo jen třeba malých kůstek znamená často vyřazení koně z práce a často i jeho konec.
Chovatelé koní musí o nohy svých svěřenců pečovat svědomitěji než o vlastní boty. Tato práce patří mezi jednu z nejnáročnějších na čas i finance.