Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Proč lidé páchají sebevraždy? Jaké k tomu mají důvody? A je to vždy to nejlepší řešení?

Často okolo sebe slýchávám takové ty hloupé řeči typu: "Nikdo mě nemá rád", "Všichni se ke mně otočili zády", "Už mě nemiluje", "Horší už to být nemůže", "Nemám proč žít..." a podobně. Jenomže lidé, kteří toto prohlašují, jsou většinou jen puberťáci s poblázněnými hormony. Ale bohužel jsou mezi námi i ti, kteří své problémy nedokáží vyřešit jinak než touto cestou. Přestože se sebevražda zdá většině lidem nesmyslná, mně ne. Těžko můžeme takového člověka odsuzovat. Každý z nás snáší rány osudu jinak.

Nejčastějšími důvody sebevraždy jsou nešťastná láska, nemoc nebo smrt blízkého člověka. Také psychické poruchy (jako např. deprese) bývají častou příčinou vedoucí k sebevraždě. Spousta lidí by mohla žít, kdyby ve chvíli, kdy jim bylo nejhůř, měli někoho, kdo by jim pomohl, promluvil si s nimi, pohladil je nebo objal. Také proto bychom neměli být ke svému okolí lhostejní. Když vidíme, že někdo blízký má problémy, neměli bychom nad tím mávnout rukou a zavřít oči.

Nevím, jestli je sebevražda to nejlepší řešení. Myslím si, že nikoliv, ale já těžko mohu posoudit, co takový člověk cítí. Nikdy si asi nedovede představit, co prožívá člověk, jemuž lékař řekne: "Máte rakovinu." Nebo co prožívá rodič, kterému zemřelo dítě...

Na druhou stranu se mi zdá, že sebevrazi jsou velmi sobečtí. Vyřeší si svůj momentální problém a nehledí na ostatní. Co způsobí takový mladý muž oběšený doma na půdě kvůli nešťastné lásce? Najde ho jeho maminka, která se z toho již nikdy nevzpamatuje. Po sebevrazích zde zůstávají jejich nešťastní rodiče, sourozenci, přátelé... Ano, oni si svůj problém vyřešili.

Ale jak říká jeden citát: "Život je boj, tak běž a bojuj!" A já bych nám všem přála, abychom z každého boje vyšli vždy jako vítězové.