Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2014
• úvahový text o problematice nastíněné ve výchozím textu

S příchodem moderních přístrojů a elektroniky se náš život určitě hodně změnil. Ale byla to změna k lepšímu, nebo k horšímu? To netuším, ale myslím si, že od každého něco.
Bezpochyby nám to ten svět tady hodně zjednodušilo, celá ta propojenost a možnost přímé komunikace se určitě vždycky hodí. Na druhou stranu internet a různé sociální sítě nám berou hodně volného času. Místo abychom zažili něco parádního, trávíme čas na sítích a sdílíme to, co zažil někdo jiný. Kvůli virtuálnímu životu na sociálních sítích zapomínáme žít ten reálný, skutečný život, který nám už nikdy nikdo nenahradí...

Píšeme, co děláme, kdy kam jdeme, co jíme. Kdosi div nesdílí i to, že si zrovna odskočil na toaletu. A pak se divíme, že nás třeba během našeho pobytu na dovolené někdo vykrade... Normální lidi to celkem nezajímá, ignorují to s malým úšklebkem, ale ti ostatní statusy ostatních přímo žijí! Všechno hned musí zhlédnout, liknout a dále sdílet.
Průměrní náctiletí tráví na sociálních sítí i několik hodin denně. Někdo něco vyrobí, uvaří, nakreslí, rozbije, a okamžitě to musí vyfotit a sdílet s ostatními. Proč to? Copak všichni hned musí vědět, že si sami dokážete uvařit oběd? Nebo že máte dostatek peněz na návštěvu restaurace? Místo toho, abychom si dané jídlo pořádně vychutnali, musíme sledovat přibývání liků u sdílené fotografie.

Náš život už dle mého skončil, teď místo nás žijí jen naše profily na různých stránkách. Bušení našich srdcí nyní nahradil zelený puntík a naše aktivita na síti. Průměrný člověk kamkoli jde, musí okamžitě pořídit fotografii, nejčastěji selfie, popřípadě video. Když už navštívím nějakou kulturní nebo sportovní akci, vidím, jak lidé pořizují samé fotografie, videa, zkrátka každou maličkost zaznamenávají na své mobilní telefony či tablety. Tyto obrázky o pár minut později nacházím na sociálních sítích. Proč tam pak vůbec chodíme? Abychom se fotografiemi a videi chlubili ostatním, že jsme na daném místě byli? Neměli bychom si ty chvíle raději uchovat jen v našich myslích a ne hned na paměťových kartách a internetu? I na koncertech nejde vidět nic jiného než zvednuté paže s mobily.

Dle mého názoru již lidstvo přestalo žít samo pro sebe, ale spíše pro své facebookové profily.