Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jen málokteré dítě si asi dokáže představit, jaké to je být dospělý. Většinou se na dospělost těší, ale co nás vlastně čeká? Dospělí o nás, dětech, rozhodují, přikazují nám, co smíme a co nesmíme, neustále nám připomínají, jaké máme povinnosti a co musíme dělat. Když jsem byla menší, asi jsem si přála být dospělou. Vždycky jsem měla pocit, že být dospělým je výhodou, protože si mohou dělat, co chtějí. Neomezeně se mohou dívat na televizi, můžou chodit do restaurací, pít alkohol a hlavně mají volnost pohybu. Mohou být vzhůru dlouho do noci, nemusí chodit do školy, můžou jezdit autem, kam se jim zachce a mohou si koupit, co chtějí.
Čím víc ale přemýšlím o tom, proč bych chtěla být dospělá, zjišťuji, že bych vlastně dospělá být nechtěla nebo alespoň teď ne. Dnešní doba je dosti uspěchaná a dospělí se musí ohánět, aby sebe i nás, děti, zaopatřili. Nedomnívám se, že to mají lehké, mohou si sice dělat co chtějí, ale pouze v rámci svých možností. Mají daleko více povinností, než děti, i když nám, dětem, to tak nepřijde.
Myslím, že každý věk má své kouzlo a všechno má svůj čas, a tak i já jednou budu dospělá a možná si ten přechod ani sama nebudu uvědomovat. Kde jsou vlastně hranice dospělosti? Je to dovršením osmnácti let nebo je dospělost dozrání osobnosti? Nevím, někdy mám pocit, že někteří dospělí se chovají jako děti a naopak některé děti se mohou předčasně stát dospělými! Přirozeným koloběhem života je narození, dětství, mládí, dospělost, stáří a smrt. Každou etapu života by si měl člověk užít. Domnívám se, že být dospělým v pravém slova smyslu je velká zodpovědnost a je pouze na člověku samém, jak se svojí dospělostí v životě naloží.