Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mám hrozně rád noc a tmu. Od dětství mě na ní přitahuje fakt, že noc sbližuje lidi. Takže v kontextu s mými dalšími názory se asi moc nedivíte.
V noci a ve tmě se nádherně povídá a svěřuje. V noci jsou lidé schopni si svěřit i takové věci, které by se ve dne ostýchali. Nevím, jestli se na tom podepisuje fakt, že na sebe lidé nevidí a jsou odkázáni jen na zvuk hlasu, nebo něco jiného. Ale rozhodně si myslím, že působí i to, že vědomí není zatěžováno zpacováváním vizuálních informací, většinou rozptylujících, a může se plně soustředit na myšlenky, které sděluje ten druhý.
Noc také nahrává i fyzické blízkosti. A pokud se druhý (druhá!) v noci trochu bojí, přiblíží se k vám daleko více než ve dne. A ona koneckonců i u vzájemných doteků je lepší nepřítomnost rozptylujících podnětů.
Od mládí jsem zvyklý v noci se chovat tak trochu jako v kostele, nábožně. Nerušit přírodu a lidi ani světlem, ani zvukem. Krása toho, když kráčíte s někým blízkým potmě přírodou a jen si spolu sotva slyšitelně šeptáte, se nedá snad ani vylíčit.
K tomu lze přidat - pokud zvedneme oči vzhůru - i úchvatné představení, které se odehrává každý den nad námi. Myslím tím oblohu s třpytivými hvězdami, planetami a Měsícem. Najdete-li navíc někoho, kdo dokáže vnímat nádheru tohoto pohledu s vámi, dáte mi za pravdu, že to jsou neopakovatelné zážitky.
Noc je nádherná!