Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jestli jsem dobrým synem? Tak na to bych se měl spíše zeptat mých rodičů, protože oni nejlépe vědí, jaký doopravdy jsem. Když se nad sebou pořádně zamyslím, není vůbec jednoduché jen tak říci, jaký jsem. Záleží na situaci, v jaké se ocitnu.

Naše chování se odvíjí od výchovy, jak se k sobě chovají naši rodiče, jak se k sobě chováme v kruhu rodinném navzájem. Není to však vždy jednoduché chovat se tak, jak se po nás vyžaduje. Rodiče jsou spokojeni, když posloucháme, jsme hodní, ve škole prospíváme s co nejlepšími výsledky. Každý rodič by chtěl mít svého syna či dceru tím nejlepším dítětem na světě. Je to ale vůbec možné? Asi ne, protože sami víme, jací dokážeme být, když se nám zrovna nedaří, jak si představujeme. Někdy si jen tak sami před sebou snažíme dokázat, čím doopravdy ani nejsme. Náš život je plný překvapení, změn, a to samé platí i u našeho chování. Je nevyzpytatelné.

Ano, jsou zlobivější a hodnější děti, chytřejší a méně nadané... Vždy bude mít dítě nějaké ty neřesti, a snad je i zdědilo po jednom z rodičů.
Rodiče si zaslouží, abychom k nim byli vlídní. Občas sice neposlechnu, ale to dělá každé dítě. Snažím se jim co nejvíce pomáhat, učit se a být slušný, aby ze mě měli radost. U nás doma jsem byl vždy veden, že pokud si nejdříve nesplním svoje povinnosti, nemůžu jít ven nebo se dívat na televizi. Někdy to tak funguje, někdy také ne. Jak se říká: "Nejdřív práce, pak zábava." Staré, ale pravdivé přísloví.

Podle mého názoru jsem docela dobrý syn. Snažím se být slušný, učím se taky vcelku dobře. Mám určitě své neřesti, ale kdo je nemá, že?