Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Novorozenec, kojenec, mimino. Žádná z těchto přeměn není tolik drastická. Ale mezi dětstvím a dospělostí existuje ještě jeden svět - puberta. Dítě se začíná zajímat, o co se doposud nezajímalo. Utváří si vlastní myšlenky a názory. Jenže pod vlivem reklamy či okolí může lehce ztratit svoje JÁ. Mnoho lidí se přizpůsobuje a "šlape" v davu. Ale k čemu je, když všichni nosí oblečení stejné značky, mají na vše stejný názor apod.? K ničemu, někoho to akorát psychicky deptá.
Když mi třídní na konci devítky předávala vysvědčení se slovy, že je ráda, že jsem taková, jakou mne poznala a že nejdu za každou cenu s davem, bylo mi zvláštně. Už jsem přišla na to, proč nemám ve třídě mnoho kamarádek. Vždyť jedna parta holek jsou ještě téměř děti a druhá zas začíná kouřit a jejich osobnosti se ztrácí v davu. A když jsem si vzpomněla na školní výlet, kde se parta údajně hodně dobrých kamarádek navzájem pomlouvala, bylo mi zle. Být naoko populární a za zády pomlouvaná? Děkuji, nechci. Prostě zůstanu svá. Proč se měnit kvůli okolí? Stejně až stanem na prahu dospělosti, tak si půjdeme každý svou vlastní cestou a žádný dav už nás neudělá šťastnými a úspěšnými.
Je lepší mít pár opravdových přátel než rádoby kamarádíčky z davu. Mít svou partu je super, ale měl by se v ní tolerovat každý - a že se něčím liší? No vidíte, přinese do kolektivu zas něco nového. Každý jsme jiný, a proto bychom se neměli chtít někomu podobat, ale jít si svou vlastní cestou.
Být stejní? To by byla na světě vážně nuda. Zůstaňme sami sebou a nenechme sebou manipulovat.