Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Často si pokládám otázku: Jaká jsem vlastně dcera? Pokud o tom začnu více přemýšlet a vycházím-li z faktu, že jsem dcera své matky, ihned se moje myšlenky začnou ubírat jiným směrem.
Mnohokrát jsem pozorovala svoji matku při každodenních činnostech, chování, myšlení a projevu a teprve zpětně jsem si udědomila, že ve velkém množství vlastností se podobáme, nejsme-li dokonce v nějaké vlastnosti naprosto stejné. Zajímalo by mě, jestli všechny činnosti, v nichž se podobáme, se nějakým způsobem dědí nebo jsou podvědomě odpozorované, naučené. Došla jsem k závěru, že je to individuální.
Moje další otázka zní: Jsem dobrá dcera? Splňuji matčina očekávání ve škole, sportu či v mém chování? A co si o mě matka myslí? Drtí mě myšlenka, že by mě chtěla mít jinou. Chytřejší, vychovanější, bezproblémovější. Ale co ona? Jaká byla ona v mém věku? Byla stejně náladová a pokládala si stejně vystrašeně ty samé otázky jako já? Hloubala nad tím, zda by ji oči její matky raději neviděly jinou? Asi ano. Když o tom dnes opět přemýšlím, uklidňuji svoje myšlenky tím, že všichni jsou si v hlouby duše podobní a mají stejné obavy, i když si je často nepřipouštějí či neuvědomují.
Nad touto otázkou, jaká jsem dcera nebo syn, se každý musí zamyslet sám. Někdo možná zauvažuje jiným způsobem, než já.

Pozn. autorky: Tuto slohovou práci v žádném případě nekopírujte, pokud ji chcete předložit na gymnáziu v Trutnově (speciálně paní Wernerové)!