Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Co je na tom pravdy? Mám za to, že autor tohoto přísloví nemyslel ozvěnu z lesa, ale chovaní lidí mezi sebou, ačkoliv je často velmi podobné ozvěně. Když se k někomu chováme hrubě nebo zle, nemůžeme přece čekat, že se na nás bude usmívat a mít nás rád. Je fakt, že se to ale může stát - chováme se k někomu nejlépe, jak umíme, ale dotyčný se pořád chová špatně k nám. Myslím si, že s něčím takovým nic nenaděláme. Podle mého názoru bychom ani neměli oplácet špatné chování daného člověka, místo toho bychom to měli přejít a žít dál.
Co byste udělali v takové situaci vy? Přešli byste špatné chování někoho jiného k vám bez odplaty?

Podle mě každý někdy někomu něco oplatil - buď to dobré, anebo v horším případě to špatné. Myslím si, že když vám někdo udělá jednou za čas naschvál, nestojí za to mu to oplácet, ale když to někdo udělá podruhé, potřetí a třeba i pošesté, tak je velice těžké s tím nic nedělat a neoplácet to. Naneštěstí většina lidí to tak daleko zajít nenechá a oplácí věci hned napoprvé a bohužel většinou hlavně to špatné, pak si dva lidé dělají naschvály pořád dokola a nemá to konce. Mám za to, že kdyby si lidé neopláceli špatné, ale dobré věci, bylo by se jim žilo lépe.

Abych to nějak shrnula: Domnívám se, že bychom se měli k ostatním lidem chovat tak, jak chceme, aby se lidé chovali k nám. Když se k někomu chováme hezky, často se stává, že i on se bude chovat hezky k nám. A samozřejmě i naopak bychom lidem, kteří jsou na nás hodní, měli oplácet jejich laskavost naší laskavostí. Bohužel se ne nadarmo říká: Dokud některým lidem nenastavíš zrcadlo, nikdy nepochopí svoje chování.
Co si o tom myslíte vy? Je někdo, komu byste chtěli ukázat jeho odraz? Nestalo se vám někdy, že někdo ukázal váš odraz vám a až pak jste se viděli?