Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdyby člověk na chvíli zdvihl oči od počítače, vyndal sluchátka z uší a rozhlédl se kolem sebe, musel by si všimnout, že přírodu, kterou nevyhnutelně a přirozeně potřebuje k životu s až zarážející pílí, bezohledně ničí. V současné době můžeme čím dál tím častěji slyšet výraz globální oteplování. Tento pojem znamená změnu průměrné roční teploty na zeměkouli. Z výsledků různých výzkumných ústavů se dozvídáme, že tato hodnota se od vzniku průmyslu, zvláště pak v posledních desetiletích, znepokojivě zvýšila. Děje se tak v důsledku vypouštění skleníkových plynů do ovzduší. Teplota stále stoupá. A co z toho plyne? Zatím vlastně nic. Jen nám zmizelo pár ledovců a hladina moře se o nějaký ten centimetr zvedla. Nic víc. Prozatím.

Krutě zasaženy jsou přírodní ekosystémy. Spousta rostlinných i živočišných druhů byla vytlačena ze svého přirozeného prostředí. Většina z nich pravděpodobně vyhyne, pokud se tak již nestalo.

Ale teď trochu optimismu. Spekuluje se i o některých pozitivních účincích globálního oteplování. Například zvýšení obsahu oxidu uhličitého v ovzduší by prospělo rostlinám. Ty ho totiž potřebují k fotosyntéze. Jenže jelikož by zase neměly dostatek vody a živin, o nějakém závratném úspěchu mluvit nelze.

Skutečnost, že s naší Zemí se děje něco takového, je jednoznačně špatná a my bychom měli konečně přestat zavírat před tím oči. Jenomže dnešní člověk si mnohem raději nechá dál řvát decibely do uší a vypalovat barvy z monitoru do kůže na obličeji. Je to tak pro něj jednodušší. On už to tu s trochou štěstí snad nějak doklepe.

Neustále chodit kolem smrtky a hrát si na to, že tu kosu má k sečení trávy na své malé zahrádce u hřbitova je nesmysl. Je nejvyšší čas začít poslouchat, začít se dívat a hlavně konečně jednat. Toto je úloha, kterou za nás nikdo nevypracuje, která se nedá nikde opsat. Je to úkol pro každého z nás, úkol pro celou společnost.

Co říci závěrem? Každý člověk na této planetě, ať už chce nebo nechce, je součástí globálního oteplování a podle mého názoru se tato problematika bude jednou týkat i jeho potomků, vnuků či pravnuků, a proto by se měl s tímhle snažit bojovat. Omezit vypouštění skleníkových plynů do ovzduší a především se zamyslet nad tím, jestli toho, co dělá, nebude jednou litovat.