Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Co je to dokonalý okamžik? A lze jej vůbec zažít? Jak se k němu člověk může dostat? Musí se k němu propracovat, nebo na něj narazí zcela náhodou? A existuje vůbec, či je to pouze výmysl někoho s přespříliš bujnou fantazií?

Není lehké si na toto vše odpovědět, protože nejspíš pro každého pojem dokonalý okamžik bude znamenat cosi jiného. Pro někoho to bude chvíle, kdy vyvrcholí celoživotní práce plná úskalí, zvratů a především zatraceného času v cílený výsledek. Při něm daný člověk získá zasloužený obdiv a respekt svých kolegů, popřípadě i dalších lidí, jací o jeho úspěchu budou s nadšením dlouze rozprávět a zveličovat jej, jak jen to bude možné.

Pro jiné zase dokonalý okamžik přichází náhle, nepředpokládaně. V momentě, kdy nic nenasvědčuje tomu, že by cokoliv zajímavého mohlo přijít. Pak vyjede ona chvíle jako podivný jezdec na zběsilém koni z uličky a udeří nás pěkně do nosu takovou silou, že do ní nespadneme pouze po nose, ale přímo do ní bacíme tělem, až to s námi zaduní. Taková chvíle je bezesporu vzácná. Vzácnější než chvíle, kdy očekáváme reakci druhých za naše přičinění. Je ale dokonalá? A může být vůbec, když ji nikdo nenaplánoval? Není snad jasné, že v ní bude řada chyb? A co když chyby jsou právě ty, které z ní dělají dokonalou a které tvoří onen dokonalý okamžik?

Jak je patrné, shodnout se na přesné definici je podle všeho skoro nemožné. Soudím tak alespoň já. Na jednom se ale lidé snad přeci jen shodnou. Dokonalý okamžik stojí za to. Stojí za to si na něj vzpomenout a držet jej v paměti, jako drží drak ve své sluji cenný poklad před všelijakými dobrodruhy, kteří mu ho chtějí ukrást. Ani dokonalý okamžik by nikomu z nás neměl být ukraden. Navíc přímo před nosem.

Vědět, že právě dokonalý okamžik byl před vámi a někdo vám jej vyfoukl, totiž může být pěkně bolestivé a dokáže i pošramotit na duši. Dokonalý okamžik je totiž něco, nač stojí si počkat.
I kdyby to trvalo řadu let...