Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Český jazyk - pro mnohé hrdost, pro některé noční můra. Říká se, kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Ale je tomu opravdu tak? Je opravdu nutné umět všechny jazyky světa a svůj mateřský oddalovat na poslední místo? Náš mateřský jazyk nás formuje a učí a myslím si, že je zapotřebí, abychom my mu dali zpětnou vazbu a lásku.

S mateřským jazykem jsme se setkali již před naším narozením, kdy s námi rodiče promlouvali a říkali nám, jak se na náš těší.
Je velice krásné a řekla bych i pozoruhodné, jak se náš jazyk po dobu našeho života vyvíjí. Od různých pazvuků, žvatlání až po mluvu, se kterou se dorozumíváme po zbytek života.

Český jazyk je opravdu nádherný, zamyslíme-li se nad tím, jak vypadal v dřívějších dobách a jak vypadá nyní. Není vám z toho ale trochu smutno? Jemná a slušná mluva, vyjadřování poezií... A nyní? Lidé na sebe pokřikují, hází po vás slova spojená se zvířaty a nadávají vám do idiocie či demence. A je to škoda, protože český jazyk je květnatý a nemá žádné meze.
Zároveň je velice krásné, jak Češi dokážou ve všem najít dvojsmysl, stačí někde ubrat či přidat čárku, změnit slovosled a hned je z toho jiný význam.

Pro mne je mateřský jazyk způsob, jak se můžeme dorozumět se společností, jak můžeme vyjádřit své potřeby, své strasti, ale zároveň tím vyjadřujeme ducha k našemu národu, k naší vlasti.

Na závěr bych chtěla podotknout, že bychom měli být hrdí na svůj mateřský jazyk, neurážet ho a být za něj vděční, jelikož nás dělá unikátními.