Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zamysleli jste se někdy nad tím, jaké by to bylo být sám/sama? Bez přátel a hlavně rodiny? Samozřejmě skoro každý z nás si to aspoň jednou přál. Ale uvažoval o tom do hloubky? Ne. Tedy aspoň já ne. Až doteď.

Někdy i pouhé pomyšlení na to, že mám za zády někoho, kdo mě pořád hlídá, mi nepřipadá zrovna příjemné. Každý chce být někdy sám a postavit se na své vlastní nohy bez cizí pomoci. Ale když spadnete až na úplné dno, rodina je první, kdo vám přispěchá na pomoc, ať jste spadli sebehlouběji.

Častokrát jsem děti bez domova litovala nebo jim i záviděla. V tu chvíli jsem si neuvědomovala, že nemám co závidět. Mám přesně to, co si oni přejí nejvíc - milující rodiče i rodinu, která si o mě dělá starosti a která za mnou stojí za každých okolností.

Nedokázala bych si představit život bez přísnosti, ale i humoru, laskavosti a citlivosti mé mámy. Nebo třeba bez zlobení, ale i šťastného úsměvu mé malé sestry. A ani bez moudrých rad a utěšení od mé babičky. To je pro mne něco, co bych nikdy nechtěla ztratit.
A proto si važte své rodiny i těch, kteří už tu nejsou s námi. Protože to je něco, co nám nemůže nikdo nikdy vzít. Stejně jako naši hrdost.