Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Spousta spěchajících lidí, hluk, chaos. Nejsem na nádraží, ale ve škole. Přibližně takhle to vypadá ve vestibulu zlínského gymnázia na Lesní čtvrti asi 5 minut před začátkem vyučování. Přesně v 8:00 však zazvoní zvonek a vše pozvolna utichne. Vstupní hala nyní zeje prázdnotou, pouze za malým stolkem sedí sympatická slečna - recepční. Jdu se porozhlédnout po škole.

Na první pohled působí interiér velice moderně, upraveně, čistě. Již na pohled druhý si však tu a tam všímám odhozeného papírku či kousku odloupnuté omítky. A myslím si, že je to dobře. Zcela sterilní, uklizené a čisté prostředí se ke škole vůbec nehodí. Celý komplex sestává ze sedmi pavilonů vzájemně propojených úzkými krčky. V každém pavilonu se vyučuje jiná skupina předmětů. V jednom jazyky, v jiném například fyzika či chemie.

Mou krátkou procházku opět utne zvonění, po kterém se ze tříd vyřítí desítky studentů. Spousta z nich nyní zamíří ke zdejšímu oblíbenému bufetu. Nemůžu ho tedy ve své reportáži opomenout. Malý pultík, dlouhá fronta, několik stolečků okolo - nic neobvyklého. Bohužel mě již tlačí čas, a nestíhám tak navštívit další, zajisté neméně zajímavá místa. Mám na mysli například jídelnu, tělocvičnu, unikátní venkovní učebnu a mnohé další. Snad někdy příště.