Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dostalo se mi dnes cti pronést slavnostní proslov - vždyť dnešek pro mnohé neznamená jen ukončení školního roku, ale i okamžiky loučení.

Vážená paní ředitelko a učitelé,
uplynuly čtyři roky ode dne, kdy jsme nastoupili na 2. stupeň zdejší školy. Přivítali jste nás barevnými stužkami a pomyslnou otevřenou náručí. Předávali jste nám vědomosti z různých výukových předmětů, učili nás správnému chování, upozorňovali nás na případné prohřešky. Mnozí z vás zůstanou provždy v našich vzpomínkách jako ti nejlepší učitelé.

Vážení zaměstnanci školy,
možná to tak nevypadalo, ale vnímali jsme denně při příchodu do školy čisťounké prostředí a naleštěné třídy. Někteří jsme mnohokrát potřebovali pomoc pana školníka, který ochotně a bez brblání přeřezával zámek u šatní skříňky. Někdy více a někdy méně jsme si pochutnávali na školních obědech, přesně podle staré pravdy: "Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem."

Milí žáci,
byli jste se mnou na jedné lodi. Stejně jako já jste se opájeli pýchou, když se vám ve školní práci dařilo a měli malou dušičku, když tomu bylo naopak. Každý rok odchází nejvyšší třída a přijdou noví "zelenáči", kteří budou s obdivem vzhlížet k těm starším...

Milí spolužáci,
letos jsme to my, kteří opouštíme naši školu a rozutečeme se jinam. Za čtyři roky vznikla mnohá kamarádství, která nám budou chybět. Určitě časem nasbíráme nové přátele, ale na společně zažité příhody a pubertální legrácky budeme jistě vzpomínat po celý svůj život.

Nezbývá než všem poděkovat a rozloučit se: Děkuji vám všem, že jsem tady s vámi mohl být a doufám, že se budeme scházet i nadále. I proto, abychom o sobě pořád věděli, abychom i v budoucnu měli možnost poděkovat svým učitelům za mnohokrát zamhouřené oko a za všechno, co nás naučili.