Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sedím, čtu si a nic jiného nevnímám. V tom někdo zaklepe na dveře. Ztuhnu a v duchu se polekám. Ta osoba, jež stojí před mým prahem, neustále klepe. Mé bubínky téměř praskají z ohlušujícího zvuku, který někdo vyrábí za pomoci mých dveří. Nemůžu se pohnout z místa, neboť všelijaký hlasitý pohyb by upozornil nečekaného návštěvníka. Po chvíli klepání ustane a má duše se opět zklidní a je schopna každého pohybu, ať hlasitého, či zcela tichého.

Mé hodiny zanedlouho oznámí půlnoc a já se chystám ke spaní. V tom okamžiku uslyším rány z kuchyně, někdo buší do oken. Okamžitě jako voják, který se kryje před granátem, zaléhám ke zdi pod okno, abych měl jistotu, že mě neuvidí.

Bušení se přemisťuje z jednoho okna na druhé a blíží se ke mně. Pod oknem ležím a strachem se potím, protože dotyčná osoba již klepe na poslední okno, pod kterým se nacházím. Po pár vteřinách klepání přestane a já slyším odcházející kroky.

Oddychnu si a pomalu vstanu ze své pozice. Opráším si prach ze své košile, který jsem stačil pobrat z podlahy a mířím už konečně k posteli. Něco si chvíli čtu a se zhasnutím lampičky na mém nočním stolku usínám. Do dvou hodin ranních jsem spal, řekl bych na výbornou, leč poté mě zastihli obrovské bolesti dutiny břišní. Svíral jsem se v bolestech a ani si nebyl schopen zajít do kuchyně pro sklenici vody. Najednou mě začínal opouštět dech. Připadalo mi, jako když mne někdo škrtí nebo topí a přitom mě kope do břicha. Ještě jsem stačil zavolat rychlou pomoc a pak jsem omdlel.

Probral jsem se na nějakém pokoji v nemocnici, vedle mě tam ležel polomrtvý muž. Procházejícího doktora jsem se zeptal na prognózu. Nevěděl to, přestože jsem se cítil lépe. Prý nenašel nic, co by nasvědčovalo nějakým bolestem. Zeptal jsem se i na mého souseda, jelikož to s ním vypadalo opravdu vážně. Našli ho poblíž mého domu takřka ubodaného k smrti. Nalezli ho, když jeli pro mě, jinak by byl se vší pravděpodobností mrtev...

Byl to on, kdo v noci klepal, anebo to byl ten, kdo ho málem ubodal? To se já už nikdy nedozvím... On totiž po několika dnech na následky bodných ran zemřel. Nebýt mého strachu, možná by stále žil...