ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: ---
Hodnoceno: 0x Prosím, ohodnoť práci

Před Moskvou

Nezastavitelně jsme postupovali dál k Moskvě, hrdě a neochvějně, nic nás nemohlo zaskočit. Ačkoliv nás mnohokrát překvapili, v jedné minutě jsme jim to překvapení oplatili. A když jsme měli raněné, prásk, a když jsme měli zajatce, prásk. Jak říkám, nic nás prostě nemohlo zastavit.

Až do jednoho okamžiku, kdy proti nám stanul mocný nepřítel, kterého nikdy nikdo neporazil, rozprášil celé armády a stále měl síly dost, i mocná Napoleonova gigantická vojska v boji s tímto ukrutným generálem prohrála. On, generál Zima, neměl žádné slitování, nikde a s nikým.

Možná to byla hloupost, možná jsme si to měli uvědomit dřív, než jsme na tuto půdu vstoupili. Teď, když člověku mrznou prsty u rukou, kdy do nich stačí jen klepnout a ony upadnou, si začínám uvědomovat, že ta expanze do největší východní země nebyl moc dobrý nápad.

Jenže co teď s tím? Stáhnout se zpátky a říct Stalinovi: "Promiň, kámo, ale přepočítali jsme se! Nemůžeš nám ty tisíce zabitých vojáků odpustit a my že bychom se zdejchli?"
Myslím, že by to nedopadlo moc dobře. Navíc, když jsem viděl ty tlupy rozhněvaných Rusáků útočících na nás holýma rukama, bylo mi jasné, že nám jen tak nepoklepou na rameno a neřeknou: "V pohodě, brácho, nic se neděje, každej dělá chyby."

Krom toho o tom rozhodovali nejvyšší - prostý voják je jen takový sluha, půjde tam, kam mu jeho pán poručí. A pokud budu chtít utéct sám, bude to pokládané za dezerci a budu tamhle na stromě viset z partyzány. Pak je tu další, nejistá možnost - vzdát se nepříteli. Nejistá v tom, že mě můžou i zabít nebo zavřít do toho jejich gulagu, který je prý horší jak náš koncentrák. A než skončit v tomhle zařízení, je lepší skutečně zemřít důstojně a hrdě jako opravdový voják se zamrzlou puškou v ruce a s nudlí u nosu. Počkat do doby, až bude jaro, je nemožné; zimy tu jsou jedny z nejdelších a i v dubnu je tu spousta sněhu, ačkoliv u nás už mnohdy zpívají ptáčci a stromy se zelenají do krásy. Já, řadový voják, mám jen jednu naději: že dorazí zpráva z velitelství, abychom se stáhli zpátky a toto území podstoupili nepříteli...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Před Moskvou







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)