Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na starém hradě poblíž Karpat prý strašilo. Mnoho lidí zde slyšelo podivné zvuky a vidělo podivně svítící světýlko. Ovšem nikdo se neodvážil vejít do hradu uprostřed noci, a tak zůstávalo jen u pověr.
Až jednoho dne se jistý pan Lačník, soukromé očko, vydal do starého hradu v noci. Objednal si ho předseda vesnice, aby vypátral pravdu a zneškodnil všechny drby o zpustlém hradě.

Lačník byl nebojácný muž a k tomu velmi vysoký, čili vypadal spolehlivě. Na hradě si lehl na starou oprýskanou postel z dob dávných a četl si svoji knihu. Zatím nezpozoroval nic divného.
Po několika hodinách však zaslechl kroky odněkud zdola. Možná to je jen nějaký bezdomovec, který marně hledá domov, pomyslel si. Dole však nikdo nebyl. Asi už z toho čtení bláznil...

Raději se proto posadil na venkovní lavici a pozoroval hvězdy. Vtom spatřil světlo z protější budovy, jak přechází z jednoho okna do druhého. Nečekaje na nic, vstal ze svého teplého místa a pospíchal na místo tohoto podivného jevu. Jenže nic ani nikoho zde nenašel, jako by se nic nedělo.

Znenadání někdo zaklepal u hradní brány. Když se k ní Lačník blížil, bušení ještě zesílilo. Jakmile však byl jen pár metrů od ní, klepání náhle ustalo. Otevřel bránu, jenže kde nic, tu nic. Všude kolem panovalo smrtelné ticho. Vyšel ven do tmy a volal na všechny strany. Po chvíli se za ním brána sama od sebe zabouchla...

Vyděšený muž se ji snažil otevřít, ale nebylo mu to nic platné. Z hradu byl slyšet otřesný a odstrašující smích, až Lačník strachy zpanikařil a utekl.
Ráno řekl předsedovi o všem, co zažil v záhadném hradě. Ten mu ale nevěřil a obyvatelům vypověděl opak. Nechtěl zkazit pověst ani sobě ani hradu, a tak soukromé očko úplně ignoroval. Lačník odjel naštvaný a ještě vystrašený. Na tuto noc už nikdy nezapomene!