Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ze všech těch hříchů, hloupostí a prohřešků, kterých jsem se za celý život dopustil, si tenhle budu připomínat snad až do konce života. Možná to byla jedna z těch chvil, kdy se rozhoduje, jakým směrem se váš život bude ubírat. Jenže, jako obvykle, dojde vám to, až zjistíte, že je všechno úplně špatně...

"Příčina úmrtí - zardoušení. Píšete si, Wille?" přerušil tak doktor Worton můj nepřítomný výraz. "Smrt nastala... řekl bych... tak kolem deváté až desáté hodiny večerní, takže je po smrti zhruba šest až sedm hodin," pokračoval.
Mezitímco doktor Worton a komisař Stone objasňovali příčinu smrti té nebohé dámy, mé myšlenky se upínaly úplně jiným směrem. Do vyšetřovacího týmu komisaře Stona mě přiřadili před dvěma lety, ale ani po té době jsem si nedokázal přivyknout pohledu na ta nebohá lidská těla. Čekal jsem, že práce u kriminálky bude plná vzrušení, zapeklitých případů a hádanek. Jenže skoro vždy šlo jen o takovou běžnou rutinu, většina případů byla rychle uzavřena. Pomyslel jsem si, že to možná chodí až podezřele hladce...
"Máte pravdu doktore. Pachatel naši oběť nepříjemně překvapil zrovna ve chvíli, kdy si dopřávala šálek dobrého čaje," prohlásil Stone, když jsem se opět přenesl zpět na místo činu.
"Myslím, že už vás tu mohu nechat páni komisaři, moje práce zde skončila. Podrobnější informace čekejte až zítra. S Pánem Bohem," řekl doktor s neobvyklým neklidem a přivřel za sebou dveře.

Po nějaké době odešel i komisař Stone s tím, že půjde obhlédnout sousední domy a promluví si s místními lidmi.
"Ty nepůjdeš se mnou, Wille?" dotázal se udiveně Stone.
"Myslím, že tu ještě chvíli zůstanu a pořádně se tu porozhlédnu," odpověděl jsem.
"Ale Wille, vždyť jsme to všechno už sepsali. Vrah se vplížil tím otevřeným oknem a..."
"Já vím, komisaři Stone, ale přeci jen tu ještě zůstanu," skočil jsem mu do řeči.
Stone to nakonec vzdal a odešel. Sklesle a vyčerpaně jsem usedl na protější pohovku, hleděl na bezvládné tělo a zabral se do hlubokých myšlenek.

"Tak počkat, něco tu nehraje," vyslovil jsem nahlas. Při opětovném pohledu na tu dámu se dostavil náhlý nával myšlenek a vzpomínek.
"No jistě. Už jsem ji někde viděl," prudce mě rozbolela hlava. Vše se mi už jasně vybavovalo. Tato dáma doprovodila doktora Wortona loni na oslavě při příležitosti výročí svatby Stonových. Pomyslel jsem si, proč doktor nepřiznal, že tu ženu zná a proč se dnes choval tak divně. Divné mi přišlo i to, proč by si v takové zimě někdo otevíral okno a proč nezůstaly po útočníkovi žádné stopy na koberci. Přepadl mě ještě větší příliv myšlenek. V tu chvíli mi došlo i to, že byl doktor na místě činu dříve než my.
"Doktor Worton je vrahem!" vykřikl jsem a téměř ihned na to přispěchal do domu komisař Stone. Celý jsem zrudl, začal se potit a nakonec tasil zbraň proti Stonovi.

Přespříští den ráno jsem se probral v nemocnici. Všichni z doktorského oddělení v čele s naším kapitánem mi začali vysvětlovat, co se stalo. Už delší dobu na mě prý komisař a celé naše oddělení vražd pozorovali, že nejsem úplně v pořádku. Často jsem prokazoval známky duševní nepřítomnosti, nevyrovnanosti a stresu. Pro tuhle práci jsem se zřejmě nenarodil a prostě ji psychicky neunášel. Byla jen otázka času, než se z toho zhroutím.

Momentálně sedím ve věznici s ostrahou a píšu vám toto vyprávění. Za slušné chování jsem dostal nárok pořídit si alespoň základní potřeby, kterým pero a listy jsou. A co se vlastně tehdy stalo? Ano, střílelo se. Komisař Stone na následky zranění o tři týdny později zemřel, jeho žena se zhroutila. Doktor Watson žádným vrahem nebyl, přepadla mě asi jen jakási forma paranoie. Onu mrtvou dámu jsem nikdy předtím neviděl, na oslavě komisaře Stona byl doktor se svou vlastní ženou. Když jsem četl později poznámky z toho dne, vše bylo tak, jak komisař Stone vypozoroval. Mrzí mě to, co jsem udělal, ale nic z toho by se nemuselo stát, kdybych si kdysi jako smělý, naivní a nevyrovnaný mladík neusmyslil, že půjdu ve stopách Sherlocka Holmese. Koneckonců, teď už alespoň dlouhou dobu žádnou další hloupost nevyvedu.