ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.00
Hodnoceno: 1x Prosím, ohodnoť práci

Husita

Daleko od města, u dálnice v rozsáhlých polích, stál malý domeček ze dřeva s nápisem SUVENÝRY. Venku před ním seděl na verandě na houpacím křesle stařec a leštil jakousi helmu. Ta patřila k figuríně vedle něho, byla to postava rytíře s černě namalovaným kalichem na hrudi na bílé látce, kterou měl ovázanou kolem těla, zbytek už bylo jen brnění, kterým měl pokryté celé tělo. Když stařec dokončil leštění, rytíř-husita byl kompletní. Stařík měl obrovskou radost, věnoval mu spoustu let, než jej dokončil, vše na něm si vlastnoručně vyrobil včetně brnění. Rytíř pro něho znamenal vizitku jeho obchodu, podobně jako maskot ve sportu. Občas s ním i mluvil, neboť byl to jediné, co měl, široko daleko nic nebylo.

O pár dnů později k obchodu dorazilo auto se třemi muži, starce to udivilo, neboť spíše vídá páry či celé výpravy. Ti tři vypadali trochu děsivě, oblečení do černých kožených kabátů, protržené džíny, vysoké boty tzv. kanady, hlavy plešaté, vypadali jako sígři. Jeden z nich si pohrával s basebalkou, druhý cosi svíral v kapse a třetí se rozhlížel. Ten počkal venku, ti dva vešli dovnitř. Stařec se rozklepal, bylo mu jasné, co se bude dít. Ten s rukou v kapse přišel k němu se slovy: "Hej, dědku, naval prachy nebo ti to tady roztřískáme na hadry!"
Stařec jim ukázal kasu, ale bylo v ní jen pár drobných, ti dva si mysleli, že má mnohem víc někde vzadu.
"Jasně," obořil se na něj muž s pálkou, "chceš to tady teda radši rozmlátit, co? Si myslíš, že jsme tak vadný a skočíme ti na to? Kde máš trezor, dědku!?"
Stařec zakýval hlavou a pod pultem se mu rozklepaly nohy. Mladík neotálel a dal se do ničení. Basebalkou rozházel po místnosti různé serepetičky, přívěsky, náramky a roztřískal sklo u mrazících boxů. Ovšem stařec stále kýval hlavou. Ten s rukou v kapse ho chytil za ramena a přisunul jej k sobě, načež z kapsy vytáhl nůž: "Tak se rozhodni, dědku, buď navalíš všecko, co máš, nebo zhebneš!"
Stařec mlčel, jen se klepal, mladík s nožem ho tedy prošacoval a poslal druhého dozadu. Ozvalo se pár ran a vyšel ven s prázdnou. Naštvaný mladík dal starcovi do nosu a spolu se svým kolegou odešli ven. Tam si všiml té figuríny, pousmál se a kolegovi vytrhl basebalku z ruky. Stařec se mezitím probral zpod pultu a zahlédl je. Když si byl mladík jistý, že ho vidí, počal do figuríny bušit, silně a bezohledně, aby ji prostě co nejvíce poškodil. To starce zlomilo a naštval se. Zpoza pultu vytáhl brokovnici a šel na ně, možná neměl v úmyslu je zabít, jen postrašit, ale ten s kudlou odhodil nůž a vytáhl z kapsy osmatřicítku. Stařec nestačil ani vystřelit a přes sklo ho mladík těmi ranami zabil. Pak rychle všichni z místa činu zmizeli. Zůstal tu jen mrtvý stařík a poničená figurína.

Chvíli nato se počaly dít divné věci, brnění se pohnulo a figurína se začala zhmotňovat. Náhle se na hlavě objevily oči a postava se zvedla. Když husita viděl tu spoušť, vzal meč a prudce na celé kolo zařval jako bojovník před útokem.
Rozhodl se pomstít svého stvořitele a vydal se za těmi muži. Jako nadpřirozená bytost věděl, kde je hledat...

Došel si za prvním - řidičem, který před tím čekal na své kumpány venku. Bydlel v přívěsu za městem. Zrovna se díval v televizi na loterii, měl vsazeno. Náhle těsně před losováním kdosi zaklepal na jeho dveře, mladík byl naštvaný a otráveně volal: "Jestli mi někdo jde vynadat, že tady jsem, tak ať radši jde do háje!"
Jakmile otevřel dveře, jedním švihem přišel o hlavu.
První lump byl mrtev. Na lístečku, který svíral v ruce byla výherní čísla z losování.

Ten druhý, ten s basebalkou, se živil ilegálními zápasy, které se pořádaly v opuštěných budovách. V ten večer se právě jeden konal a husita si na něj počkal v šatně po zápase, který vyhrál... Mizera přišel o hlavu tentýž způsobem jako první muž.

Poslední, jejich šéf, trávil čas sportováním ve fitcentru. Tak pozdě večer už tam nikdo nebyl, ostatně on neměl rád lidi, a když se mu někdo znelíbil, tak to dal silně najevo. Náhle ovšem zhasla světla, muž se připravil na obranu, tušil, že za tím někdo vězí: "Jestli jsi někdo od toho dědka, tak radši zmizni nebo skončíš jako on!"
Náhle za sebou zaslechl kroky, otočil se a ve tmě spatřil onu postavu v brnění, které se blýskalo. Muž se rozesmál a šťouchl do něj: "To jsi jako ty? Ten husita? To ti to nestačilo!?" A v tu ránu měl po hlavě.

V noci nějaký kolemjedoucí vůz ohlásil onu vražednou loupež a na místo dorazila nadcházející ráno policie. Hned u vchodu si všimli postavy rytíře, která v jedné ruce dřímá zkrvavený meč a v té druhé tři zkrvavené hlavy.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Husita







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)