Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Moje nejoblíbenější učebna je dvě stě šestnáctka. V této učebně se učí čeština a dějepis. Nejčastěji v ní sídlí paní učitelka Taichmanová. Jelikož je paní učitelka Taichmanová moje třídní učitelka, tak do této učebny dějepisu nechodím jen na češtinu a dějepis, ale i na páteční dvacetiminutovku.

Stěny učebny jsou natřeny čistou bílou barvou a krásným světle zeleným zbarvením. Kdyby se postupovalo doprava od velké dřevěné katedry, nad níž zdobí zeď magnetická, rašelinově zbarvená nástěnka s fotografiemi starověkého Řecka, které právě probíráme v dějepisu, dostali bychom se k dominantě této třídy: k velké černé tabuli. Na tuto tabuli se píše bílou křídou - upozorňuji na to, neboť hned vedle ní visí na zdi ještě bílá interaktivní tabule, na kterou se nepíše žádnou křídou, nýbrž speciálním perem. Když postoupíme dále doprava, kde už zahneme za roh, spatříme dřevěnou skříň. Na skříni stále drží nalepené letopočty významných dat dějepisu. Nějaké učebnice v ní leží také. Ve skleněné vitrině na nás vyhlížejí sošky a kameny, které se používají při výuce. Ve výklenku napravo od skříně stojí bílé dveře, polepené všelijakými plakáty. Kromě umyvadla a další dřevěné skříně už tu není na co upozornit. Snad jen lavice, které jsou rozmístěné skoro po celé ploše třídy.

Mám tuto učebnu nejraději, protože židle, přiražené k lavicím, o nichž jsem vám již říkala, působí na mé tělo velice pohodlně a celá třída budí útulný dojem.