Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zábava a dobrá nálada jsou 31. prosince skoro povinné. Navštěvujeme přátele, vyrážíme do hospod a o půlnoci si v ulicích připíjíme i s neznámými lidmi. Odkud se tu vzal zvyk loučit se zvesela se starým rokem? Křesťanský nový rok začíná 1. lednem teprve od roku 1691, kdy byl přijat gregoriánský kalendář. V našich zemích nebyla silvestrovská noc ničím pozoruhodná. To změnil až rozkvět měst v průběhu 19. století. Víra v příchod nového roku se postupně stala jednou z nejbujnějších oslav.
První polovina 19. století - silvestrovská noc se slavila spíš na vesnici. Lidé společně navštěvovali kostel. Vzpomínali na své mrtvé předky, tudíž chodili rovnou z kostela na místní hřbitov. Odpoledne pak začaly po vsi chodit chudé ženy, tak zvané ometačky. Ty celé oděné v černém vždy zaklepaly na dveře, ale na pozvání nečekaly. Přistoupily k plotně a třikrát ji ometly se slovy: "Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého." Věřilo se, že kamna budou dobře hřát a nic se na nich nepřipálí. Za toto přání dostaly "ometačky" almužnu. Jídelníček byl stejný jako o Štědrém dnu (hrachová kaše, sušené ovoce, kuba ...). A slavnostní přípitek? Žádný nebyl!
Druhá polovina 19. století - tyto zvyky začaly pronikat do měst. Zde se slavilo poklidně i vesele. Muži chodili do hospod a ženy byly doma. Ale to se časem změnilo a lidé si oblíbili kabarety, šantány a tančírny. Na programu byli také kouzelníci, tanečnice a komici. A pití? Ano lidé si připíjeli vínem! Do ulic však nevyráželi! Aby tropili výtržnosti na veřejnosti? Na to si ještě netroufli.
První polovina 20. století - Silvestr je velkou společenskou událostí. Vyhlášené pražské restaurace mají pro své hosty připraveny večeře i o 13 chodech. Na jídelníček se dostává pečené selátko (pro šťastné podnikání), nebo také čočka (která rozmnožovala peníze). Občas byl k vidění i malý ohňostroj (většinou jako součást představení kouzelníka). Obvykle vše probíhalo klidně, přesto měly policejní stanice "hostů" dosti.
Druhá polovina 20. století - dříve lidé házeli patrony pod kola tramvají, malovali vrabce na náměstí a dělali jiné lumpárny. To v této době nemohli, neboť totalitní režim neměl smysl pro humor. Proto se lidé více uzavírali doma u obložených chlebíčků, lahve vína a s přáteli nebo s rodinou. Někomu dělal společnost rozhlas, který do svého vysílání zařadil anekdoty a vypravování. Avšak po pádu komunismu nabraly silvestrovské oslavy obrat. Ve velkém se začaly pořádat párty, které vyvrcholily ohňostrojem a přípitkem. Takováto podoba Silvestru zůstala až dodnes.