Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Za několik málo dní se dočkám! Krásný čas Vánoc, na který se vždy těším, je již za dveřmi. V kuchyni začíná být cítit vánoční atmosféra slaďoučkého cukroví.
Celý náš dům je provoněn malebnou vůní vanilky a hořkých mandlí. Nejkrásnější je, když v teple domova za oknem svítí zimní sluníčko a na oknech se třpytí krásně vymalované květy ledovou tužkou od dědy Mráze. Všude kolem je bíle zářící prašný sníh. Ach to je nádhera!
Velký starý smrk na našem náměstí je oděn do barevného šatu z malých svítících žároviček. Z okna mého pokojíčku vidím, v tomto předvánočním shonu, pospíchající lidi obtěžkané starostmi co a jak na poslední chvíli ještě stihnout. Pohodu vánoc mně jenom trochu narušuje kapr ve vaně, který vždy skončí na štědrovečerním stole.
Stejně tak jako každý rok, i letos se těším na svítící stromeček a rozzářená očička mé malé sestřičky. U bohatě prostřeného stolu se nás sejdou nejméně 3 generace – babička, rodiče a my děti. Staré zvyky, které ctí naši rodiče, dodávají vánocům tajemné kouzlo. V plném očekávání jsem vždycky zvědav na hvězdičku v rozkrojeném jablku, na lití olova a na svíčky plovoucí ve skořápce od ořechu. Děda také dle staré tradice zapálí purpuru a čekáme na líbezné zvonění Ježíška.
Štědrý den je jeden den z mála, kdy z lidí sálá láska, pohoda a úcta ke každému. Takových laskavých dní by mělo být v roce víc.