ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.62
Hodnoceno: 13x Prosím, ohodnoť práci

Zubatý Honzík

Je to už velmi, velmi dávno, kdy se stal tento příběh. Vypráví ho maminka dětem, děti kamarádům a ti to posílají dál. Každý člověk má svou fantazii, a tak než příběh předal dál, něco si domyslel. Náš příběh o Honzíkovi a jeho velikém osudu je také drobátko domyšlený, ale jádro je stále pravdivé. Když se začtete do děje a budete vyprávět pohádku třeba babičce, určitě si vzpomene, že tohle už jí někdo říkal.

Představte si malou vesničku, je tak malá, že každý zná každého. Zde také žil náš Honzík. Honzík sice nedávno oslavil 19. narozeniny, ale nelíbilo se mu být dospělý - neustále se starat o pole, úrodu i dobytek, raději seděl doma za pecí a ujídal mamince buchty. Honzík měl jednu vadu, měl veliké zuby. Jeho zuby vyčnívaly ven z pusy, a tak měl Honzík kamarády jen mezi dětmi. Zdejší děvčata se mu vyhýbala a mezi chlapce se neodvážil. Jeho maminka z něho byla nešťastná, a proto se jednoho dne rozhodla, že Honzík musí začít být dospělý. Jak tak Honzík ležel za pecí a ukusoval buchtu, řekla: "Už dost, práce je tu nad hlavu a ty jen ležíš. Musíš pomáhat, už jsi dospělý."
Honzík, jak slyšel o práci, začal se všemožně vykrucovat: "Ale maminko, já vůbec nejsem dospělý. Jak se člověk stane dospělým? Přece ne jen když už je mu 19 let."
"Hlupáku! Ty se prostě oženíš a hotovo. Dnes večer půjdeš nahánět děvčata k muzice. Ví to celá vesnice, že se ti zalíbila Verunka sedlákovic. Musíš se jí ale nabídnout."
"Ale vždyť se mi jen vysmějí."
"Prosím tě. Když se umyješ a vystrojíš, žádná se neudrží." Tím maminka debatu ukončila.
Honzík se opravdu ustrojil, jak se sluší a patří. Vyrazil k muzice a už si rozmýšlel, co Verunce řekne. Když vstoupil, rozhlédl se a pelášil si to přímo k ní. U stolu se zastavil a řekl: "Já bych ti chtěl, Verunko, říct, že jsem se do tebe zamiloval. A ptám se tě, jestli si mě vezmeš za muže." Jak to dořekl, všechno ztichlo, muzika nehrála, nikdo netančil a všichni se jen dívali na Honzíka a očekávali Verunčinu reakci. Ta se zachovala velmi nesprávně. Krásná sice byla, ale to, co měla v sobě, bylo zralé na peklo: "Já? Cože - tebe? To bych to chytla. Takového zubatého kluka, co se dloube v nose. Co si myslíš, prašivko! Oči máš jako propast, z huby ti táhne a nohy ti myje máma. Tohle já si na krk nevezmu, ať si tě vezme čert, ten se k tobě hodí. A teď už zmiz, chci si užívat, dokud to jde." Chytla prvního chlapce a už tančila. Jak se Honzík cítil, ji nezajímalo. Tomu bylo do pláče, od muziky utekl a nikde už se neukazoval.
Celé dny seděl jen tak za pecí a přežvykoval stéblo trávy, ani buchty už nechtěl. Doktor si s ním nevěděl rady. Takový výsměch ještě nikdy nezažil. Všichni se za okno přišli podívat, co se děje. A když tam Honzík spatřil i Verunku, vzal nohy na ramena. Utíkal k rybníku, usedl na stavidlo a vše si ještě jednou představil. Nevěděl však, že ho tajně sleduje jezerní žena. Vystoupila na hladinu a rozhodla se Honzíkovi pomoct: "Honzíku, pomohu ti. Vím, co tě trápí. Trápí tě, že tě nikdo nemá rád. Vím jak to zařídit, ale něco za něco." Honzík zpozorněl, nevěřil na jezerní pannu, ale byl tak zoufalý, že na nabídku přistoupil. Jezerní panna přišla blíž: "Dám ti podobu, o jaké jsi vždy snil. Tvé zuby budou přirozené, oči plné romantiky a vlasy budou vypadat jako opečovávané. Za to chci jen, abys byl dospělý. Tvá podoba ti zůstane až do smrti, ale ty už budeš patřit mezi dospělé." Honzík na nabídku přistoupil, panna mávla rukou a on usnul.
Ráno se probral doma ve své posteli. Vstoupil do světnice, kde na něho čekala jeho dlouholetá kamarádka Miluška, která Honzíka tajně milovala. Nestačila nic říct a někdo klepal. Honzík otevřel a nevěřil svým očím, stála tam Verunka. Dozvěděla se o jeho proměně a rozhodla se ji využít. Honzíkovi vyznala lásku a pozvala ho k muzice. Honzík si vzpomněl, co mu provedla a chladně řekl: "Kdepak, tvé oči jsou tajemné, vlasy moc mastné a tvé ruce jako by už stárly. Navíc já se budu ženit." Za ním se objevila Miluška, Honzík ji chytl za ruku a vyprovodil ji až domů.
Dnes už je Miluška s Honzíkem šťastně vdaná, mají tři děti a jedno z nich se jmenuje Honzík. Na vesnici mu však říkají "Zubatý Honza"...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: K.u.k.c.a, 20.11.2007

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Zubatý Honzík







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­