Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednoho dne koupila maminka u paní housenky svým čmeláčím klukům nové hrnečky na sladkou šťávičku. Když je Čmelda s Brumdou uviděli, mohli na nich oči nechat. Chtěli je hned vyzkoušet. A tak se rozletěli s radostí na louku, kde rostla mateřídouška.

Ta radost jim ale dlouho nevydržela. Uviděl je totiž zlý škvor Honzík. Čmeláčkové si s ním chtěli hrát a slétli k němu. Ale to neměli dělat! Zlý škvor Honzík totiž chtěl jejich hrnečky. A tak se zeptal, jestli si jeden může půjčit. Čmeláčkové chvíli nechtěli, ale když jim Honzík slíbil, že jim ho hned vrátí, Čmelda mu jej půjčil. Honzík ho chňapl a už byl pryč. Čmeláčkové za ním volali, aby jim ho vrátil, ale marně.
Čmelda začal plakat, rozplakal se i Brumda, protože se nechtěl o svůj hrneček s Čmeldou dělit.

Najednou něco zaslechla paní housenka. Honzík pod ní utíká s jí známým hrnečkem. "Bum!" Paní housenka na něj hodila svou kuklu a Honzíkovi hrneček vzala, aby ho mohla vrátit Čmeldovi. Čmeláčci v tu ránu přestali brečet. Zato Honzík začal. Moc si přál mít ten jejich hrneček.

Když čmeláčci viděli, jak je Honzík nešťastný, Brumdu napadlo, že by se s ním možná mohli podělit. Tak se o svůj nápad podělil s Čmeldou, ten se zamyslel a nakonec souhlasil.

Řekli Honzíkovi, aby si utřel slzy a přestal brečet. Když to udělal, čmeláčkové mu dali hrnek. Honzík se jim omluvil za své předchozí chování a hezky poděkoval.

Začalo se stmívat, a tak se všichni vydali spokojeně na cestu domů...