Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Myslitelé věku rozumu, známí také jako osvícenci, věřili ve štěstí a naplnění na tomto světě a pohlíželi na racionální myšlení jako na nejlepší životní cestu. Byli podezřívaví vůči všem nadpřirozeným věcem a skeptičtí vůči tradičním náboženstvím. Věda a její metody - systematické a logické přiblížení k pravdě - byly převáděny do nové filozofie a světonázoru. Evropští filozofové po Descartovi většinou tvrdili, že poznání se nabývá prostřednictvím racionálního uvažování. Angličtí myslitelé jako John Locke a David Hume měli spíše tendenci k empirismu neboli vědeckému výzkumu prostřednictvím experimentu.

Od konce 18. století se Francie stala intelektuálním centrem Evropy. Byla zde skupina vědců - mezi nimi i Denis Diderot a François Marie Arouet (Voltaire) - známí jako philosophes, kteří přivedli věk rozumu k vrcholu. Voltaire, neúprosný kritik institucí katolické a protestantské církve, nebyl pro popření náboženství jako celku; prohlašoval, že pokud Bůh neexistoval, bylo pro člověka nutné ho vynalézt. Nejvýznamnější práci philosophes byla slavná Encyklopedie, vydávaná Diderotem. Osmadvacetidílná sbírka vysvětlovala výhody deismu, byla zastáncem tolerance, odsuzovala pověry a prosazovala nové vědecké myšlení jako nejlepší.