Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně jako šesté z dvanácti dětí do rodiny s dvousetletou ševcovskou tradicí, kde otec zaučoval potomky do řemesla už od dětství. Matka zemřela, když bylo Tomášovi deset, otec se znovu oženil a přestěhoval s rodinou i živností do Uherského Hradiště. Tady se Tomáš ve škole prvně důkladně potkal s němčinou.

Hodilo se mu to, když se pak ve svých patnácti letech po neshodě s otcem vydal do rakouské Vídně. Se sestřinou finanční pomocí tam začal na vlastní pěst, jenomže bez úředního povolení a znalosti trhu to nemohlo dobře dopadnout. Vrátil se tak kajícně k otci, ovšem ne na dlouho.

V osmnácti se s bratrem a sestrou nechali z rodinného podniku vyplatit a ve Zlíně si založili vlastní živnost. S pomocí domácích dělníků začali vyrábět valašské houněné prošívané boty, jenže po roce se ocitli v dluzích. Když odešel starší bratr Antonín na vojnu, Tomáš se ujal vedení podniku, který se pokusil zachránit.
"Suroviny nosil jsem na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku, deset kilometrů od Zlína. Do rána jsem s jedním dělníkem nakrájel materiál a ráno vydal dělníkům. Dělníci pracovali ve dne v noci, až bylo dílo hotovo. Pak zase dělníci vyspávali a já jel v noci odvézt zboží, dovézt novou surovinu a i peníze na výplatu... Sám jsem nakupoval materiál, sám jej pořezal nebo střihal, sám rozdělil mezi dělníky, sám přijal a prohlédl pár po páru, sám vyplatil dělníky, sám provedl všechno knihování a vyúčtováni..."

Do roka byli bez dluhů, jenže přišla další katastrofa. Zkrachovala firma, u které měli uložené směnky. Mnohé to zruinovalo, ale Tomáš Baťa se nevzdal. Rozhodl se šít boty z plátna, daleko levnějšího a dostupnějšího než kůže. Plátěné boty s koženou podešví a špičkou, zvané "baťovky", šly díky reklamě záhy na dračku. Byly tak laciné, že si je mohl pořídit skoro každý, snad poprvé se lidem vyplatilo koupit si nové boty a nenechávat opravovat staré. Tomášovi se povedlo vytvořit nový trh, jehož osmdesát procent sám pokryl.

Sotva však začala firma A. Baťa vzkvétat a rozrůstat se, její zakladatel Antonín těžce onemocněl tuberkulózou. Do čela podniku s již pozměněným názvem T&A Baťa se postavil Tomáš, jenž pak v osmadvaceti letech odjel na zkušenou do Ameriky. Nechal se zaměstnat u pásu ve Fordově továrně a bedlivě pozoroval, jak to tam chodí. Po roce se vrátil s novými plány a nadšením pro americký způsob řízení. Nově rozjel propagaci, která později vyústila až ve známé heslo Náš zákazník - náš pán, pořídil výkonnější stroje, zavedl dvousměnný provoz a také přitvrdil vůči zaměstnancům. Za vadnou práci byly srážky ze mzdy, a když odbory zorganizovaly stávku, všechny stávkující propustil a nabral místo nich nekvalifikované síly.

Aby takovým situacím předešel, začal si Tomáš později sám vychovávat zaměstnance v Baťově škole práce. Studenti se společně učili, pracovali i trávili volný čas, společně bydleli v internátech a potom v koloniích, v tzv. Baťových domcích, které vyrostly na svazích Zlína. Tenhle kolektivismus posiloval vědomí sounáležitosti k firmě, kde se všichni včetně šéfa nazývali spolupracovníky bez ohledu na služební postavení. Zainteresovanosti zaměstnanců na firemní prosperitě dosáhl Tomáš zavedením samosprávných dílen a odpovídajícího platového systému. Ze Zlína se postupně stala "moravská Amerika" - moderní výstavba zahrnovala školy, nemocnice, kulturní zařízení, vědecké ústavy, filmové ateliéry. Není divu, že Tomáše zvolili zlínským starostou, jímž pak byl nepřetržitě devět let (1923–1932) až do své smrti.

V letech před Tomášovou smrtí dosahovalo baťovské impérium vrcholu. Obchody, s cenami končícími typickou devítkou, stály nejen v každém československém městečku, ale prakticky na všech kontinentech. Po světě přibývaly i firemní filiálky, mnohdy obklopené novými městy podobnými Zlínu. Výroba obuvi zůstávala nadále stěžejní, kromě ní se však podnikatelské aktivity rozrostly i do oblastí s ševcovinou nijak nesouvisejících. Značka Baťa se stala celosvětově uznávaným symbolem odvážného a úspěšného podnikání, byť si spousta malých ševců, kteří nebyli s to čelit baťovské velkovýrobě, myslela něco jiného.

Tomáš Baťa zahynul 12. července 1932 poté, co se jeho osobní letoun Junkers F 13 za mlhy zřítil krátce po startu z firemního otrokovického letiště.