Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na práci ze země není potřeba to nejlepší vybavení. Je to vlastně obecný pojem, který by měl každý "koňák" znát a brát jako přirozenou součást vztahu s koněm.

Vše začíná už od hříbátka - zvykání na ohlávku a vodítko, zvedání nožek, respektování osobního prostoru... Cílem toho všeho je, aby si na nás hříbě zvyklo.
V prvním roce života se mu hlavně snažíme dát najevo, že jsme jeho kamarádi a nechceme mu ublížit.
Ve druhém roce začínáme se samotnou prací. Nejdříve v kratších časových úsecích a s mírou. U dvouletého hříběte nemá smysl provádět náročné cviky - zejména protože je jako malé dítě, tudíž nedokáže dlouho udržet pozornost.
Na konci druhého roku by se mělo začít pracovat intenzivněji.

Kůň se učí na naše hlasové pobídky, navzájem se učíte řeč těla, povolování tlaku... Při chůzi na vodítku je nutné, aby kůň nepředbíhal, ani se neloudal a aby při změně tempa nechtěl couvat. Vše se snažíme osvojit si na co nejjemnější pobídky, musíme-li, použijeme tlak, povolíme, když kůň pochopil, co po něm chceme.

Nedílnou součástí práce ze země je i takzvané lonžování, procházky na vodítku a seznamování s koňskými "strašáky". Pokud se kůň ze země naučí, že mu například igelitový pytlík na zemi nic neudělá, bude mnohem klidnější i později pod sedlem.

Jakmile nás kůň neposlouchá, musíme začít hledat chybu nejprve u sebe. Kůň nám nemusí rozumět - volíme podněty, jež nezná. Kůň také nemusí chtít pracovat, a to z mnoha důvodů - zdravotní problémy (bolest zad, kopyt...), špatné zkušenosti (minule jsme po něm chtěli moc) nebo nevhodné počasí (horko, mráz). V tomto věku je důležité koně příliš netrestat - můžeme si tím zadělat na větší problémy, které se později špatně odstraňují.

Cílem práce ze země je spokojenost a uvolněnost koně, důvěra a vzájemný respekt. Naučíme se tak dorozumívat společným jazykem.