Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Infekce vzniká, když choroboplodný mikroorganismus poruší tělní ochranu - například kůži - a vstoupí do krevního oběhu a tkání. Vstupní branou infekce může být vdechnutí infikovaných kapének, požití infikované stravy nebo vody, vstup poraněnou kůží, tělesný dotyk, poranění jehlou nebo ostrým předmětem, pohlavní styk, kousnutí či bodnutí hmyzem nebo přenos z matky na plod.

Mikroorganismus se v těle začne množit a tělo na infekci odpovídá řadou příznaků, například horečkou, které se využívají při diagnóze nemoci. Čas mezi vniknutím mikroorganismu do těla a objevením prvních příznaků se nazývá inkubační doba, která může trvat několik hodin až několik let. Během inkubační doby může nakažený přenášet nemoc na druhé lidi. Většinou imunitní systém zničí mikroorganismy, které napadne dříve, než mu stihnou uškodit. Většina symptomů - například vyrážka u spalniček - jsou projevy bitvy mezi mikroorganismy a imunitním systémem těla.

Vzácně může být infekce tak virulentní (zhoubná), že zabije nakaženého dříve, než stačí jeho imunitní systém zareagovat. Na světě byly infekční nemoci až do dvacátého století nejčastější příčinou smrti. Dnes počet úmrtí na infekční nemoci v rozvinutých zemích podstatně poklesl a největšími zabijáky se staly neinfekční choroby, hlavně rakovina a choroby srdce a cév.

Tohoto poklesu bylo dosaženo zavedením veřejné kanalizace a lepších hygienických návyků, používáním antibiotik a jiných antimikrobiálních léků i očkováním. Přesto není důvod k úplné spokojenosti, neboť původci "starých" nemocí - jako tuberkulóza a malárie - jsou dnes rezistentní vůči lékům. Většinu virových nemocí neumíme vyléčit a objevily se "nové" nemoci - například AIDS.
Choroboplodné organismy se dělí na viry, jednobuněčné organismy (bakterie, chlamydie, plísně, prvoky...) a mnohobuněčné organismy (tasemnice).