Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pára dominovala železnici po více než sto let. Byla používána dokonce i pro lehkou železnici a tramvaje městské dopravy.
Prvním soupeřem páry byla elektrická trakce, používající stejnosměrné motory v lokomotivách nebo pohon instalovaný ve vagonech. V oblastech s levnou elektřinou z vodních zdrojů, jako jsou skandinávské země a Švýcarsko, se stala elektrická trakce standardem. Obvykle byl využíván systém se střídavým proudem a horním trolejovým vedením. Transformátor byl umístěn přímo na lokomotivě. Stejnosměrná trakce byla také oblíbená jako pohon tramvají a podzemních drah (které se v době parních strojů vytratily). Kolem roku 1860 začaly úseky tratí pro osobní dopravu v okolí měst nabývat na významu. Některé spoje byly přivedeny do center pomocí tunelů; takto vznikly první podzemní dráhy. Koncem století vznikla metra pro dopravní obsluhu vznikajících předměstských oblastí.

Pozdější elektrifikované železnice používaly stejnosměrné napětí pohonu s využitím alternátoru. Dnešní vysokorychlostní vlaky, jako jsou japonské vlaky Shinkansen (známý jako "střela") z roku 1964 a francouzský TGV (Train Grande Vitesse) z roku 1981 využívají elektrickou trakci a dosahují standardní cestovní rychlosti až 260 km/h. Oba systémy jsou provozovány na speciálních tratích; od snahy vyvinout vysokorychlostní vlaky využívající dosavadní traťový vršek bylo brzy upuštěno.

Elektrifikovaný spoj Eurostar, používaný pro dopravu podmořským tunelem mezi Londýnem a Paříží nebo Bruselem, jehož provoz byl zahájen roku 1994, může na vhodném traťovém svršku dosahovat cestovní rychlost 300 km/h.

Elektrifikovaná železnice je nadále určena především pro vysokorychlostní tratě nebo hustou příměstskou dopravu.
Odchod páry byl doprovázen nástupem jiného druhu trakce - dieselového motoru. Dieselové lokomotivy jsou mnohem ekonomičtější než parní trakce (účinnost až 45 procent v porovnání s osmi procenty v případě páry) a nepotřebují velké zásoby vody. Mají také jednodušší údržbu.