Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Představte si hladinu moře, klidnou, lesklou, čistou, jen s občasnou vlnkou...pokroucené, přesto pevné listy exotických stromů...a celý výjev zakončete nádherně vybarvenou duhou... Máte? Ano? V tom případě jste se právě ocitli na jedné z částí Na Pali Coast.
Znaveni chůzí z kopce do kopce po zablácené cestě, přesto plni energie. Směsice pocitů, které pocítí snad každý, kdo by se z úzké, pětitýdenním deštěm rozmoklé cesty ohlédl doprava. Kromě celkem prudkého srázu dolů porostlého stromy a keři a průzračně modrého, přesto s lehce zeleným nádechem, moře, které s větší hloubkou chytá odstín tmavé modři, by diváka uchvátila pestrobarevná duha. Snad nejkrásnější a nejjasnější na celém světě, překypující výraznými barvami, s nejasně se rozplývající koncem i začátkem. Člověk se snadno nechá unést fantazií barev, nechá se zanést daleko, daleko od všeho. Do země, která je naprosto dokonalá, splňující všechny tužby každého člověka. Nepojmenovatelně krásná příroda. Žádné zlo ani smutek. Nadpřirozené bytosti. Jak jí jen pojmenovat? Jak jí říkat? Snad Země Nezemě? Nevím. Nejsem si jistá tím, že by kdokoli věděl, jak tu nepřekonatelnou nádheru pojmenovat, ba i ji popsat. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se vzdaluji. Po chvíli se mi jen mihne před očima poslední stéblo trávy, poslední květinka. Kloužu se zpátky po duze. Jen tak tak vyrovnám dopad na rozblácenou pěšinku, abych se nerozplácla jak široká, tak dlouhá. Všechny myšlenky mi vyžene z hlavy jediný pohled na tu krásu. Na tu nádhernou jasnou duhu. Vychutnávám si každičký její centimetr, každičký odstín jejích barev, každičký detail...
Zamyšleně, se zavřenýma očima, se nadechnu svěží vůně moře a nechám jemný větřík, aby mi zčechral vlasy a pohladil mě po tváři. S hodnou dávkou odvahy pomalu zvedám víčka. Škoda, zamyšleně si prohlížím jednu z momentkových fotografií.