Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nacházíme se v krásném podzimním lese, tak příznačně nazvaném Svatobor. Jdeme po pěšince, která se kroutí a svíjí jako had a místy se jako zázrakem mění v úzkou a téměř neprostupnou srnčí stezku. Cesta je zdobena zeleným jehličím, které se nenápadně vkrádá mezi zlatý poklad Matky přírody. Tímto pokladem jsou krásné a skvostné zlatohnědé listy buků, které se nejprve ze stromů pomalu a rozvážně snášejí k zemi a stejně jako papíroví draci, se kterými si tak rády hrají děti v tento kouzelný čas, i listy se ve větru pohybují, honí a čekají, až se dotknou chladivé země a odpočinou si.
Na kraji všech těch mladých a rozjívených buků, které své stále svěží větve nechávají volně a do rytmu kývat ve větru, stojí ten nejstatnější buk, jakého si obyčejný měšťan dokáže představit. Je to hrdý, ale nenamyšlený otec všech buků z celého okolí a hlídá nejen své syny, ale také lidi, kteří se v dešti, či pro odpočinek ukrývají v malém útulném dřevěném altánku pod jeho trpělivými větvemi. Kolem tohoto téměř posvátného místa se ve dne scházejí lidé toužící po odpočinku a v noci toto místo využívá divoká zvěř lesa. Snad si ty němé tváře povídají, nebo se radí, ale určitě je všem tady krásně, stejně jako mně.