Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedné pěkné podzimní neděle jsem se rozhodla, že si vyjdu na vycházku na mé oblíbené místo. Slunce svítilo, větřík pofukoval, mráčky na obloze pluly, ptáčci si vesele prozpěvovali a v dáli bylo slyšet dohadování nějakých pejsků.
Stoupala jsem silnicí do mírného kopce a najednou přede mnou proběhla mourovatá kočka, která si mě přísným pohledem změřila, roztomile zamňoukala, zamávala mi ocáskem a byla pryč. Dál jsem se za ní neohlédla a šla dále. Přede mnou se táhla alej pestrobarevných stromů a keřů, které mi jakoby mávaly na pozdrav. Pokračovala jsem ve své cestě, větřík si pohrával s mými vlasy a keře šípků se na mě vesele usmívaly.
Z cesty jsem sešla na louku, kde jsem si sedla do krásně zelené travičky pod javorem, jenž hrál různými barvami. Rozhlédla jsem se do dědiny a pozorovala, jak se z komínů domů kouří. Nadechla jsem se a cítila překrásnou vůni podzimní přírody, byla jsem jako v ráji. Vylezla jsem na strom a sedla si, jak nejvýš to jen šlo. Dívala jsem se kolem sebe na okolní přírodu, která hrála přenádhernými pestrobarevnými barvami. Nějakou dobu jsem tam seděla a užívala si té chvíle, kterou jsem tam mohla strávit. Ve vesnici se začaly rozsvěcovat světla. Neměla jsem pojem o čase, ale protože se už stmívalo, slezla jsem dolů a vydala se na cestu domů. Stromy mi opět zamávaly na pozdrav, doma jsem byla za čtvrt hodiny.
Po návratu jsem měla skvělou náladu a úžasný pocit z téhle přenádherné procházky. Na tohle místo budu chodit určitě častěji, neboť je tam opravdu krásně a příjemně.