Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když se řekne strom, okamžitě se mi vybaví jeden mohutný a starý u nás v parku.
Musí tam stát už pěknou řádku let, jelikož je opravdu vysoký a jeho kmen pokrývá velmi popraskaná kůra, kroutící se jako had. Když se jí dotknu, cítím, jako by byl ten strom živý a mohl se pohybovat. Někde ve dřevě jsou dokonce malé dírky od nějakých parazitů.

Na jaře se v jeho košaté koruně začínají objevovat malinké zelené lístečky. Ty se postupně rozrůstají, aby nakonec vytvořily krásný zelený čepec. Také raší takové drobné bílé kvítky, které vypadají jako hvězdy na noční obloze. V létě lístky dostanou ještě sytější zelenou barvu a je moc příjemné schovávat se v horkém letním dni pod jejich třepotající se clonou. Na podzim začnou nejen květy, ale i listy pomalu opadávat a tvoří na zemi hustý měkoučký koberec. Náhle se jejich barva změní ze zelené na krásnou jablkovou červenou, slunéčkově žlutou, hnědou a dokonce i na oranžovou. Hrají celou paletou barev. Do zimy všechno listí opadá a na kmenu vyčnívají pouze holé a kostrbaté větve a větvičky.

Ze stromů mám takový zvláštní pocit. Uvědomuji si, že je to také něco živého. Stromy jsou potřebné hlavně pro získávání kyslíku a výrobu dřeva. Cítím k nim i jakousi úctu. Není nic lepšího než se opřít o sluncem vyhřátý strom a čerpat z něj energii.

Když jsou stromy tak důležité, měli bychom je chránit a případně vysazovat nové a nové. Vždyť bez stromů by na světě bylo jen prázdno a smutno!