Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je to dávno, co jsem se naposledy zahleděla do zaprášeného okna, na nedotčenou přírodu, která obklopuje naši samotu.
K naší chatě neodmyslitelně patří hřejivý výraz podzimního listnatého lesu, ve kterém si ševelí chladivý a ostrý vítr s již už dlouho napadanými lístky listnáčů. Mezi chladivými proudy větru si vykračuje uzoučká pěšinka, která na konci své cesty lemuje okraj malého rybníka, Puškvorce. Má zahalenou a řasami prolemovanou hladinu. Obrovské listy leknínů nezdobí rozkvetlá růžová perla. Za dlouhými stébly rákosu, které se vánkem sklánějí k hladině, se ukrývá a bojí se prozrazení mladá husa, která se svým hejnem neodletěla k horkému jihu. Skrývá se před podzimním větrem, avšak neví, že v mrazivé zimě ji čeká jistá a dlouhá smrt. Jen člověk by ji mohl zachránit.
Na druhé straně rybníka stojí moudrý stařec, vrba, která už tu stojí od nepamněti, je vykotlaná, kdo ví, třeba tento vznešený stařec skrývá poklad. Už dlouhou chvíli si tu povídá s vlnami rybníka, které vyvolává prudký vítr.
Vše kolem rybníka se už zase po roce chystá k dlouhému a příjemnému zimnímu spánku. Jen pár dnů a přírodou se prožene bílý kůň. Rybník zamrzne, les pokryje bílý povlak sněhu, husu snad někdo zachrání a vrba nebude obtěžována otázkami tančících vlnek na hladině Puškvorce. Příroda usne do zimního spánku, jen cestou se bude hemžit život, který se v zimě v přírodě ztrácí.