Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kap, kap! Letní deštík právě bubnuje na velké lopuchové listy. Bojácné pampelišky se schovávají před deštěm. Voda mi stéká po tvářích, ale to mi nevadí. Všechno ztichlo. Docela všechno. Jen déšť hrozivě syčí a z lesa je slyšet hučení rozvodněného potoka. Nebe je šedé a pláče a pláče. Náhle však déšť trochu řidne, zpoza mraku vykukuje sluníčko a teď už déšť ustal dočista.

Louka je po dešti ještě celá mokrá, ale sluníčko už zase začíná celý svět probouzet k životu.

Z úkrytu pod kamenem vylézá malý králíček. Cítí teplé paprsky a suší si zmáčený kožíšek. Musím se chovat velmi potichu, aby se mě nepolekal a neutekl do lesa. Na velkém lopuchovém listu vidím hlemýždě. Raduje se, že mu déšť namočil listy a on se může rychleji pohybovat. Vylézá z ulity a vystrkuje růžky. Panečku, to se mu to klouže! Vzduch je krásně voňavý a já ho dýchám z plných plic. Ozval se první pták. Vesele zavolal na své kamarády a brzy se rozezpíval celý les. Kdybych jen trochu uměla ptačí řeč, ráda bych se k nim přidala a zpívala s nimi. Z lesa slyším ťukat datla. Vylezl z úkrytu a dal se do práce. Sluníčko probudilo celý les. Dech se mi tají. Nebe hoří všemi barvami. Napadá mě, že déšť není někdy tak ošklivý.