Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je zimní noc a tma už svým temným pláštěm zahalila oblohu. Společnoct mi dělá vánek, který mě vždy jemně pohladí a také sníh, který odfukuje vločky bílého koberce.
Z oblohy na mě koukají velké i malé hvězdy, hodně připomínají souhvězdí Blížence a Kozoroha, které mám ve svém pokoji a střeží je pan Měsíc, aby nespadly, ale jen občas je neuhlídá a některá klesák zemi.
Často se se mnou zem otřese, jako by bylo někde v dáli zemětřesení, ale je to jen pouhý jedoucí vlak blízko naší zahrady, v létě zelené se žlutými květy a zimě bílé jako Vojtíškovy vousy. Z mostu, pod kterým ten dlouhý, mnohdy i hromotluk jezdí, je v noci výhled na blikající světla připomínající světlušky, které svítí věčným vlakům a mávají cestujícím na cestu.
Přejezd, po kterém denně jezdí nekonečno aut, je tu pro nás, pro kamarády, pro lidi a pro mě. Mám toto místo ráda, v létě tu mohu sledovat nejen vlaky, ale i veverky. Hopsající po skalách z místa na místo, občas se schovají do hlubokých vrásek této pravěké stěny i zmije a slepýši tu našli svá místa.
Toto místo budu stále navštěvovat, je součástí našeho domu, ale i mě samotného.