Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nevím, čím to je. Sedím tu teprve potřetí. Cítím, že tohle místo je mé nejoblíbenější. Vím, že kdykoliv sem přijdu, bude to tu stejné jako minule, předmi-nule a i kdykoliv příště. Nějak podivně magicky to tu na mě působí...
Vzduch překrásně přátelsky voní, ne jako ve městě. Když zavřu oči a nadechnu se, jako by ve mně najednou proudilo všechno to dobré - ohromná síla, kouzelné světlo, čistá láska a krása, průzračná čistota, srdečné přátelství a mír. Při výdechu zase pociťuji, jak ze mne odchází černočerná těžká tma, zlá nenávist, hloupá žárlivost, závist, veškerá moje bolest, smutek, každodenní stres a vnitřní spory. To vše na jediný nádech a výdech.
Tráva je tu tak nebesky hebká, jako by ji každý den třikrát čtyřikrát česaly mořské víly jemným hřebínkem na dětské vlásky. Připadám si, když tu tak ležím, jako v nebi. Jako bych plula po obláčcích, mlžných chomáčcích sněhobílé vaty. Teď na té trávě sedím a hladím dlaní kámen, porostlý něžným měkkým mechem. Nádhera! Vyrostl tu i strom, veliký, vlasatý, ramenatý obr - stříbrný modřín. Jeho kůra vypadá trošičku jako šupiny kapra, jež míváme každoročně k Štědrovečerní večeři. Jehličí bodá při dotyku prstů asi jako rybí kosti v krku. Ale to přece nevadí!
Na zemi, u obrovitého kulatého kmene s tvrdou kůrou, leží pár šišek. Což mi okamžitě připomnělo veverky. Ty malé, zapomnětlivé zlodějky, tvorečky s rezatým až hnědým kožíškem. Naposledy jsem jednu viděla v parku - utíkala a držela šišku. Pokaždé, když jsem tady, na tomto nádherně odlehlém místě, vzpomínám a přemýšlím. Ta atmosféra mne k přemítání nad sebou vždy nabádá. Je to taková malá přírodní zpovědnice, ale bez zpovědníka. Každý občas potřebuje samotu, tady jí mám víc než dost! Někdy zaslechnu štěbetání a švitoření ptáčků, kteří mají hnízda na modřínu, tyčícím se nade mnou do výšky.
Rozhlížím se kolem. Úchvatné a nepopsatelné! Ale pokusím se. Vysoký, starý, avšak stále zdravý jehličnan, u něj leží zaoblený kámen velikosti čerstvě narozeného slůňátka. To celé je částečně zahaleno mlhou, přízemním oparem. Krajina za touto scenérií není vidět, ztratila se v dálce. Fouká tu studený vítr, sem tam dokonce až ledový. Líbí se mi, že tohle místo není jako ta ostatní.