Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mrtvé listí se ve vírech honí po vyšlapané pěšině. Upíráš pohled na drobné kousíčky hlíny, které víří společně s odhozenými listy stránek přírody. Posouváš pohled výš a tvůj zrak vnímá širší okruh. Pěšina se vine jako drobečková cestička dál, nikdo jí v tom nezabrání. Nádherně čokoládové kabáty velikánů mají sem tam zelenou záplatu a ukrývají mnohá tajemství. Zelené kadeře pak příjemně stíní žhavý kotouč, uložený bezpečně na safírovém loži.
Někdo velký lehce dýchne a kadeře konejšivě šustí, zní to jako zpěv. Smaragdy se otírají jeden o druhý a šeptají si spolu jazykem, kterému rozumí jen oni. Cítíš tu nezaměnitelnou vůni živé půdy a tajemství, která máš chuť odhalit. Máš chuť zpívat a pozvednout dlaně k nebi, chceš do sebe vstřebat ten voňavý vzduch. A jak sladce chutná, když utrhneš malinu, divoce rostoucí u tvých nohou. Tvé kroky jsou lehké jako chůze po vodě, listí ti tančí kolem chodidel. Jsi lehčí a lehčí, překvapeně zjišťuješ, že vlastně tančíš. Hrdlo začne samo vydávat broukavé tóny, až se slyšíš, jak si tiše zpíváš. Ten lehký vzduch tě osvobozuje, zbavuje tě starostí a vede tvé kroky. Šlépěje za tebou nejsou vůbec vidět a ty si připadáš bezpečně.
Cesta náhle končí a bezpečná zelená hradba uzavírá tajemství pěšiny do svého nitra. Slunce prudce vrhá horké šípy, až tě polije horkost. Oči si nemůžou zvyknout na oslnivou oponu a nohy touží po chladivých drobečcích. Snad příště, nyní čekají povinnosti...