Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jsem na procházce s babiččiným psem a pozoruji, kolik energie zůstalo Báře po tak dlouhém, únavném a slunečném dnu a kochám se také okolní nádhernou a poklidnou přírodou. Po křivolaké kamenité cestičce, sevřené z jedné strany obilným polem a z druhé rozkvetlou loukou, se blížíme k rybníčku ukrytému v nevelkém hájku. Mohutné a věkovité stromy se k nám naklánějí a jejich listy tajemně šepotají v mírném vánku.
Pomalu se stmívá a trochu se ochlazuje, je krásný letní podvečer. Květiny již zavírají své květy, aby se také uložily ke spánku. Ptáci už zalétají do svých hnízd, včely se vracejí do úlů a jezevec vylézá z nory, aby se poohlédl po něčem k snědku. Zářivý a žhavý kotouč na temně modré obloze se pomalu kutálí za obzor. Něco ho bolí u srdce, začíná krvácet, nechce odejít a opustit zemi, kterou celý den zahříval. Nebe bez mráčků se barví do ruda a slunce konečně zapadá za okraj horizontu. Sedám si do trávy a zhluboka se nadechuji, úplně se mi zatočila hlava z toho čistého vzduchu a proto se pokládám. Ráda ležíc sleduji to noční divadlo.
Již se schoval i poslední paprsek a na oblohu se právě vyhoupla stříbrná tvář měsíce. Společně s ním přichází i jeho věrné a krásné společnice hvězdy. Spolu tvoří líbeznou stříbrnou symfonii a vypadají jako blízkající se diamanty. Dostavila se také paní Tma a pokryla celý kraj černým závojem. Na temné hladině rybníka, kterou čeří drobné vlnky nebo občasné mrsknutí rybky, se nyní odráží zářící "vlčí měsíc". Žabí orchestr mě doprovází v mých myšlenkách. Kdesi zahoukala sova.
Bára divoce a radostně poskakuje po louce halící se do temnoty a chytá poslední mouchy, které se nestihly schovat. Město v dálce začíná rozsvěcet lampy, které svítí jako korálky do tmy. Spolu se zářící noční oblohou je to úchvatný pohled. Stíny listnatých zelených stromů ve mně teď budí hrůzu i obdiv. Jsou tak veliké i ve dne, když po nich lezu, nebo se z nich v noci stávají vraždící obři s kupou dřevěných a silných paží? Jejich děsivé větve pro mne náhle ztrácejí onu odpudivost, jako bych spatřila jejich dobrácké obličeje...
Nastává čas, kdy se i já se psem musím vrátit domů. Nejsem smutná, protože vím, že to nebylo naposledy, co jsem si vyšla večer do přírody. Léto je přece ještě tak dlouhé a během prázdnin se sem za stromy, rybníkem a svítícím městem ještě mnohokrát podívám.