Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je ráno a tudíž začíná nový den. Svědčí o tom zářící slunce, které je ještě nízko na blankytně modré obloze. Jsem si jistá, že i když jaro teprve začíná, bude teplo.

O tom, že je jaro, vypovídá krom kalendáře i jemná vůně linoucí se z otevřeného okna po celém pokoji. Hádám, co by to tak mohlo být. Zda-li barevné květiny orosené ranní vláhou rozevírajíce svá poupata teplým paprskům, či sametově jemný vánek z blízkého lesa. Napadají mne i jabloně rostoucí u chalupy.

Přistoupím blíže k oknu. Jelikož je ještě brzy, v dáli se rozprostírá šedivá mlha, jež navozuje tajemný pocit, až mi na těle naskakuje husí kůže. Přesto zde setrvám a pozoruji okolí. Zprvu nebe, které je bez jediného mráčku, dále rozkvetlý sad, avšak můj zrak spočine u zpívajících ptáčků. Jejich opojná melodie se rozeznívá v dáli jako na koncertním vystoupení opravdových umělců.

Abych si tuto chvíli ještě více užila, vyběhnu ven na nedalekou louku. Jelikož nejsem obuta, tak mě do bosých nohou šimrá jasně zelená tráva a místy i pestré luční kvítí. Po chvíli si zvyknu i na studené kapky blyštící se rosy a užívám si podívané, která se mi naskytne. Na předloktí se mi usadí dva žlutí motýli. Zblízka si prohlížím jejich hebká křídla i malá černá tykadla, kterými mě lechtají. Pohnu se a oni se rychlým máváním křídly vznesou k obloze. Dívám se za nimi, ale oni jako by mě tím trestali, protože letí přímo ke slunci. Cítím jen teplé paprsky a přivírám víčka.

Probouzím se a zjišťuji, že to byl jen sen. Přistoupím blíže k oknu. Je ještě zima. Okolí je pokryto silnou vrstvou běloskvoucího sněhu, tudíž příroda sní stejně jako před okamžikem já.