Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tichounce se plížím dosud neprobádanou krajinou. Krajinou tak temnou, kam snad ještě žádná lidská noha nevkročila. Gigantická chapadla popínavých rostlin se splétají v mohutné chuchvalce a zabraňují průniku byť sebemenšího paprsku světla. Ani střípek sluneční záře, jen černočerná tma. Nejde vidět na krok. Vše kolem je zahaleno do hustého mlhového kabátu a široko daleko vládne mrtvé ticho. Jen kdesi v dáli tichounce a nenápadně ševelí voda. Slyším, jak ladně se přehupuje přes kameny a hravě překonává mohutnou spleť kapradin.

Čím hlouběji pronikám do tajů této krajiny, tím více hlas tekoucí vody sílí, až se pomalu mění přímo v hrůzu nahánějící hukot. Půda je vlhká, černá, mrtvá. Nikde žádný duhový kvítek či rozkvetlý strom. Jen pár seschlých kmenů obalených mechovým kobercem tu stojí. Stojí tak smutně. Jako by plakaly. Rozhlédnu se, všude kolem se rozprostírají hluboké, bublající močály, z nichž se line odporný zápach hniloby. Ve vzduchu jde cítit smrt. Jediného živého stvoření by se tu smrtelník nedopátral. Jedinými vládci těchto končin jsou mohutné kapradiny, mechy a hynoucí stromy.

Snažím se dostat ještě hlouběji, prodrat se tou mohutnou temnotou bez života. Do cesty se mi však postaví monumentální špičatá skála. Tyčí se nad celou tou vší melancholickou scenérií jako strážce. Strážce temnoty. Shora se dívá na své ovečky: vodu, močály a mohutné spleti křovin. Jako by snad dohlížela na jejich bezpečí. Celá skála je prorostlá mechem, lišejníky i kořeny starých, nemocných stromů. Tváří se jako smutná, unavená dáma zklamaná životem. Na jejích stěnách se mlha stráží v krásné droboučké kapičky vody. Jsou jako slzy královny, jež musí přihlížet tomu, jak její království pomalu, ale jistě umírá.