Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tak už je tu opět prosinec a s ním přichází i zima.
Svítá. Není nic krásnější než pravé zimní ráno. Když se za svítání probudím a vykouknu z okna, nemůžu uvěřit svým očím - vše je přikryto sněhobílou peřinou, jako by krajina byla posypána drobnými krystaly. Sněhové vločky se pěkně třpytí, jak na ně svítí slunce. Poté mi došlo, že už několik minut jen sedím na parapetu okna a pozoruji sníh, jenž pomalu dopadá na střechy domů. Brzy vyjdu ven a mráz mě okamžitě uhodí do tváře. Ne každý si uvědomuje, že příroda v sobě skrývá spoustu nádher. Najdeme je v každém ročním období.

Opravdu příjemné ráno. Každý to známe. Probudí vás krajina, jak k sobě vábí svým hlasem ledové vločky. Tento moment mě přesvědčil, že je to ta nejvydařenější doba na to dát si kávu a jen se posadit na verandu našeho domu, abych mohla nadále pozorovat neustále se měnící krajinu. Vychutnávám si každou chvíli toho hrobového ticha. Jediné, co se snažím zachytit, je zvuk ladně dopadajících vloček na naši příjezdovou cestu. Zhluboka se nadechnu a cítím, jak chladný vzduch dokonale protahuje mé tělo. Po nějaké době jsem se vrátila dovnitř. Venku sněžilo čím dál tím víc. Začal foukat silný vítr a přišla pořádná chumelenice. Byla jsem docela ráda, že jsem ji mohla pozorovat zpoza okna v teple svého domova.