Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je pozdní odpoledne. Ve vlaku se pomalu rozprostírá šero. Odtrhnu oči od rozečtené knihy. Kodrcání vagónu vyžaduje neustálé zaostřování na drobná písmena v knize a oči se rychle unaví. Přes špinavé okno se dívám na ubíhající krajinu. Zelené louky střídají zalesněné kopce. Paprsky zapadajícího sluníčka si občas proklestí cestu mezi stromy a krátkým zábleskem nakouknou do vlaku. Kombinace slunečního svitu a vysokých stromů maluje ve vlaku tajemné stíny.
Podél tratě se objevují první domky. Upravené zahrádky, čisté fasády a truhlíky v oknech prozrazují pracovitost svých obyvatel. Vlak zpomaluje, blíží se zastávka. Mladé kozy nevyruší od okusování mladé jarní travičky ani skřípění brzd projíždějícího vlaku. Tento zvuk patří k jejich životu tak jako vzduch, který dýchají, nebo voda, kterou pijí.
Krátké trhnutí a vlak stojí. Vyhlédnu z okna, abych si přečetla název stanice. HOLUBOV. Určitě se tak jmenuje i obec. Zajímalo by mě, kolik je tu chovatelů holubů. Napadají mě bláznivé asociace. Jeden můj kamarád se jmenuje Holub. Kdyby zde žil a choval holuby, mohl se představovat jako HOLUBÁŘ HOLUB Z HOLUBOVA. Proud myšlenek přeruší rodinka, nastupující do vlaku. Objemné tašky jen stěží soukají úzkými dveřmi do vlaku. Odkud a kam cestují? Možná se vracejí z dovolené. Nebo zde mají babičku a vyfasovali proviant na celý týden.
Blonďatá výpravčí dává pokyn k odjezdu. Vlak se pomalu rozjíždí. Na poslední chvíli naskakuje do jedoucího vlaku průvodčí. Mladý kluk si tímto sportovním kouskem s příměsí vzrušení oživuje jednotvárnou každodenní práci.
Prudký závan chladného vzduchu mi rozcuchá vlasy. Rychle zavřu okno a sklouznu na sedadlo. Do cestovní kabely uklízím knížku. Číst už v takovém přítmí nelze. Pouliční lampy a lidské příbytky se rozsvěcují. Ještě dvě zastávky a budu vystupovat.