ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.26
Hodnoceno: 265x Prosím, ohodnoť práci

Bouřka jednoho obvyklého letního dne...

  • poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2013 znělo Krajina v bouři a jednalo se rovněž o líčení (subjektivně zabarvený popis)

Byl obyčejný horký a vyprahlý letní den. V dusném vzduchu se vznášela obláčka prachu a slunce se na oslnivě modrém nebi těšilo úplné osamělosti – typický den, který očekáváte od poloviny července. Dokonce i řeka plynula líněji než obvykle a pruh pláže na jejím břehu byl neprodyšně polepen různobarevnými slunečníky, všemožnými dečkami a dohněda se opalujícími výletníky. Místy stále odehrával zuřivý boj o místo alespoň k stání, ale líně a nezaujatě - na křik bylo příliš horko. Blízký lesík, plnící úlohu parkoviště, přetékal auty a kavárnička s velmi popisným názvem "Nad pláží" zaznamenávala rekordní tržby, limonáda již byla u konce a majitel zcela vážně uvažoval o možnosti slazení vody z kohoutku. Kamenná promenáda se hemžila těmi, na něž na přecpané pláži nezbylo místo a leckterá módní přehlídka by se zdála šedou housenkou ve srovnání s jiskřivými modely slečinek, přičemž většina plavek nesloužila ani zdaleka k zakrytí, ale spíše k odkrytí. Na počet žádajících o koupání kapacita řeky ani nestačila a šťastlivci, jenž se do vody probojovali si přílišného prostoru k plavání neužili.

Ovšem i přes línou poklidnost rozpáleného vzduchu bylo cítit napětí a neklid. Každý si ten neklid vysvětlil jinak - skupinka fotbalových fanoušků, kteří se ležérně rozvalili na kraji pláže na prostěradle v barvách oblíbeného týmu se začala obávat, zda jejich miláčci náhodou nevyhrají pouze s jednogólovým náskokem či to snad, nedej Bože!, neskončí remízou (pojem prohra ve spojení s jejich oblíbenci se nepřipouštěl v úvahu), otec mnohočetné rodiny se zamyslel, zda náhodou není možné, že by zrovna dnes nedávali jeho rituální večerní seriál o zločincích (jiného dne by mu tak absurdní myšlenka ani nešla do hlavy) a stejný neklid se vkradl do duše jeho dcery ve vztahu s mnohodílnou mýdlovou operou. Pravý důvod se ale pomaloučku blížil.

V dalekém východním koutu oblohy se objevila našedlá šmouha potichounku se rozkližující do šířky. Neuplynulo ani pět minut a už se její vršek proměnil v tmavošedý, trochu narudlý mrak a spodek zůstal matnou šedou clonou táhnoucí se až k zemi. Za chvíli dusnem prolétl chladivý větřík a otřel se o rozehřáté tváře lidí, smažících se na pláži. Mráček značně povyrostl a zatím nehlučně se přibližoval, pohlcujíc všechno na své cestě do tmavošedé záclony. A pak se to stalo - nebe prudce rozřízl na klikaté půlky právě ten, rázný a oslnivý, první blesk. Sklouzl jakoby do řeky a nebylo po něm ani stopy – jen užaslé oči dětí a někteří, rázně balící dečky a prostěradla a prchající k autům. Pak se nebe skoro pohnulo a ozval se tlumený hrom - ještě vzdálený, vrčivý, ale neméně hrozivý. A pak to šlo prudce a rychle, jako říznutí - prolétl silný a mrazivý vítr a vytrhal důvěřivě otevřené slunečníky z písku, slétly první kapky - nikdo si ani nevšiml, jak se šedivá vlečka přetáhla přes celou oblohu. A kapek bylo víc a víc, bubnovaly do tváří a zad, stékaly do očí a odrážely se od vody, vytvářejíc bublinky a malé kroužky a pak bylo všechno najednou mokré a šedé, lidé se namačkali pod střechu kavárničky a jen sledovali běsnění přírody, liják na sebe lstivě upoutal pozornost a nikdo si ani nevšiml rudočerného mraku, jak se přikradl a přímo z něj prudce vyšlehl zářivý, bílý blesk, úplně blizoučko a vzápětí se všechno zatřáslo od hlasitého dunivého hřmění, blesky trhaly temnou oblohu a padaly k řece, zvučně doprovázený ohlušujícím hřměním, začaly padat kroupy a vše bylo najednou bílé jako v zimě.

A pak to prostě skončilo, mrak zmizel a zpoza něj stydlivě vykouklo slunce, jakoby se omlouvalo za to, že se nechalo pohltit. Najednou bylo zase teplo, ale ne tíživé a dusivé, ale nové, vlažné a svěží, s roztávajícími snížky a rychlými potůčky dešťové vody, řítící se k řece. Po chladné bouřce nemuselo na plán slazení vodovodní vody dojít, horká čokoláda ale v promočených a mírně zmrzlých lidech vyvolala dětskou radost a vůbec - všechno od sluníčka až po trávu a písek a řeku bylo tak čisté a radostné, že se mokří fanoušci okamžitě shodli, že jejich družstvo vyhraje a nadto bude celou hru vést nejméně 5:0, mnohodětný otec se ohledně svých seriálů také přesvědčil a jistý malý chlapeček byl najednou úplně jistý, že ten míček z obchodu od vedle dnes určitě dostane...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Bouřka jednoho obvyklého letního dne...







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)