Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je jaro - pro mě nejkrásnější období v roce. Všude začínají kvést květiny, zpívat ptáci a také slunce začíná hřát, aby připomnělo zvířatům, že je čas opustit své zimní pelechy a nory.

Když se procházím po pomalu se probouzející jarní krajině, moc veselá nevypadá. Stromy na naší zahradě jsou smutné, jako by ještě nezpozorovaly, že tu zima už nevládne, ale že žezlo převzalo jaro. Jako by si snad myslely, že jsou už moc staří na to, aby svět mohly rozveselovat svými zelenými lístečky a veselými kvítky. Místy suchá tráva se kolébá do pěkně zpívajícího větříku, který pomalu, ale jistě slábne. Zanedlouho už po něm nezbude ani stopy. Zmizí do neznáma a vrátí se, až skončí léto.

Pohlédnu vzhůru a vidím dva vrabce, jak létají sem a tam na obloze, kterou mermomocí chtějí zakrýt šedé mraky, jež vypadají jako ošklivý kouř z městských komínů. Vrabci štěbetají veselou píseň a radují se ze života.

Ale co to? Jantarový kotouč, jenž mě celou dobu hladil po tváři svými hřejícími paprsky, najednou prohrál v boji proti mračnu, které s sebou přineslo déšť. Kapky studené vody mi stékaly po tváři a přitom jsem cítila ten příjemný vlhký vzduch, který alespoň na chvíli přebije špinavé ovzduší v našem městě. S deštěm přišel i chlad, vlezlý a nepříjemný, jako by vám chtěl říct: "Běž pryč, ty sem nepatříš!"

Ne jenom já, ale i sněženky a bledule, které před chvilkou bíle zářily, se svíjí zimou. Přes provázky deště není skoro nic vidět. Je to jako když si příroda vybíjí vztek. Najednou jsem si všimla obrovského balvanu, jenž se tyčil na vrcholku zaobleného kopce. Je zvláštní, že jsem si ho nikdy nevšimla. Až teď, když tu stojím celá promočená. Při pohledu na ten balvan jsem pocítila strach a připadala si bezmocná a sama.

Tráva už neudržela tíhu silného deště a dolehla k zemi. Půda byla bahnitá a na cestě se tvořily louže, na které dopadaly kapky a tvořily kruhy, které byly nejdřív malé a postupně ustupovaly a zvětšovaly se.

Uvědomila jsem si, že už tu stojím dost dlouho a víc mokrá být ani nemůžu. S tíhou jsem se rozběhla k našemu domu. Hrozně jsem se těšila na horký čaj, teplou deku a pohodlné křeslo. Rychle jsem za sebou zavřela dveře a ucítila příjemnou vůni právě vařené večeře...