Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Valí se na nás ze všech stran, není úniku...
Nejedná se o žádnou scénu z divadelního dramatu, ale o tvrdou realitu. Reklamy jsou všude, dnešní svět se bez nich prostě neobejde. Útočí na nás z televize, z rádia, z internetu... Ani na ulici nám nedají pokoj. Obrovské reklamní billboardy gigantů všech možných značek a typů najdete i v té nejzapadlejší vesnici v Čechách.
Někdo se nevyzná v ekonomice, jiný zase v rybaření, ale každý člověk díky reklamě ví, co je nejlepší pro muže nebo kolik břitů právě letí, či že více chuti do života nám dodá jedině Poděbradka. Do dáli dává v povědomí všech přes půl pole obrovský červenobílý nápis Coca-Cola: "Pošli úsměv!" Což při myšlence na složení tohoto "cool" nápoje musí vyloudit nejen úsměv, ale také malou slzu.
Od brzkého probuzení a puštění rádia slyšíme po cestě do práce dost reklamy na to, aby nás po zbytek dne bolela hlava. Stačí, když jedete ráno v sedm po pražských ucpaných ulicích a začne vám do tempa klapotu motoru falešně zpívat chlapík o tom, že právě někde zlevnili poličky a zahradní židličky. Někdy nás z toho může přepadnou záchvat smíchu, jindy lenošivý splín, když si představíme, jaké by to právě teď bylo s Čedokem. O pocity při sledování či poslouchání reklam není tedy nouze. Dalo by se říci, že reklama v lidech ovlivňuje a hlavně povzbuzuje tvorbu různorodých citů. Není to sice z našeho počínání znát, ale můžeme nebo spíš musíme doufat, že to přínos má. A má. Jistě že má. Ale ne pro nás. Lidé jsou ovlivnitelní, a tak na tyto reklamy rádi dají. Posílají úsměvy a nejen je, také penízky skrz smsky do pokladen už tak bohatých firem, které se vtírají lidem do života. A my to někdy děláme v rámci své vlastní nudy a rádoby zábavy.
Nevím tedy jak vám, ale mě je zcela jedno, zda tu kterou soutěž vyhraje ten nebo onen.
A podle toho jim své smsky zasílám, dalo by se též říci, s životní pravidelností.