Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zaobírali jste se někdy přemítáním o tom, kolik jsou lidé schopni říct přísloví v jednom rozhovoru? Pokud ne, zkuste to. Možná dojdete k zajímavému zjištění, že v dnešní době jsme až příliš zaměření na předsudky a nejspíše až zbytečně mnoho využíváme zažitých frází a výrazů. Například když jsem včera večer psal slohovou práci na český jazyk, přerušila mne má matka...

"Měl bys přestat sedět u toho počítače a začít dělat něco užitečného. Bez práce nejsou koláče," začala mě okamžitě poučovat.
"Stop! Vždyť se tu snažím zplodit slohovou práci na češtinu!" začal jsem se okamžitě ohrazovat.
"Ráno moudřejší večera. Teď už stejně nic nevymyslíš. Běž raději pomoct otci..."
"Ráno je málo času, to bych to musel začít psát už kolem páté! Navíc...co můžeš udělat dnes, neodkládej přece na zítřek," začal jsem se okamžitě vykrucovat z vidiny manuální práce.
"Mladí ležáci - staří žebráci," prokoukla mou lest okamžitě matka.
"Jenže já to mám rozdělané a měl bych kout železo, dokud je žhavé, víš?" stále jsem se snažil vzdorovat.
"Komu se nelení, tomu se zelení! Tak šup!" ukončila naši diskuzi rázně.
"To je jako bys hrách na stěnu házel," špitl jsem si už jen pro sebe a jal se k odchodu.
Když jsem procházel dveřmi okolo matky, ještě dodala: "Co je šeptem, to je s čertem." A tak jsem poslušně potichu opustil místnost a šel za otcem.

Doufám, že se nad tímto rozhovorem zamyslíte a dojdete alespoň k těmto dvěma závěrům: Čeho je moc, toho je příliš a kam čert nemůže, nastrčí bábu.