Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pomalu si to šlapu domů. Dnes je poslední termín tvorby domácího úkolu, avšak ulice skrývá svá literární díla v neobvykle husté mlze, čímž mi můj úděl nijak neulehčuje.
Bloudím tedy tímto bludištěm, ale město se zdá najednou tak cizím, a ulice, jinak vždy oplývající všemožnými slogany, jsou zahaleny v bílém hávu a náhle jsou tak čisté... Začínám si připadat divně, pomalu se mě zmocňuje panika. Opravdu to vydržím, pokud se nedozvím jakou dostanu slevu, když si koupím čtyři sady kuchyňských nožů, nebo, když bych si chtěl náhodou vzít hypotéku, že Provident mě poskytne nejvýhodnější úrok? A myslí to pan Paroubek opravdu upřímně? Ve chvíli, kdy už si nejsem ničím, ale vůbec ničím jistý, mně ulice poskytuje záchranné lano, a já se srážím s cedulí, na které rudým písmem září: "K chůzi užívejte chodníku." Alespoň něčím si můžu být v této betonové krajině jist. Hned za rohem však zjišťuji, jak nevěrnou milenkou reklamy může ulice být. Na okraji chodníku odjakživa býval billboard, který mě přesvědčoval, že časy se mění, ale Hostan zůstává. Dnes však ani Hostan nevydržel pod náporem Vánoc, a tak i zde se usadili falešní sobi.
A tak se ptám, co se to děje se starou, dobrou, prostě sdělovací literaturou ulice, když už si nemůžeme být jisti ani klasikou, která tvrdí, že přežila již nejednu změnu časů? Pomalu, ale jistě mě nad touto situací vysychá v ústech. Ale nemám žádné obavy... Dobře totiž vím, že žízeň nikdy nevyhraje!