Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem? Ne vždycky tomu tak je. Občas se můžeme dozvědět i to, po čem zrovna netoužíme. Proč lidé vlastně tolik mluví?

Na dovolené se občas posmívám cizincům a spoléhám na to, že můj jazyk určitě neznají. Kdyby tomu bylo jinak a třeba zrovna ta paní opodál by mi rozuměla, že za takový knír by se nestyděl ani Brumbál z Harryho Pottera, jistě by se podivila. Nebo co by mi asi tak řekl ten pán, co zrovna leží na břehu a vypadá jako vyvržený vorvaň?

Funguje to ovšem i opačně. Jsem v Číně. Neumím čínsky a nejspíš nikdy umět nebudu. Mám hlad asi jako vlk, když čekal na Karkulku, a proto sedím zrovna v jedné ze špičkových restaurací. Vybírám z poledního menu. Je to pro mě tak trochu španělská vesnice. Zavřu oči a poslepu ze seznamu vybírám menu číslo 8. Přijde číšník a vyřídí mou objednávku. Konečně se vrací, v ruce nese velký talíř. Kupodivu to nejsou palačinky s Nutellou, a tak se ho ptám, co mi to vlastně donesl. Odpoví mi hodně špatnou angličtinou: "Dók wit mandérin oríndžiz!" A mně najednou dojde, proč se všechen personál tak podivně chichotal. O psa s mandarinkami opravdu nemám zájem a odcházím!

Proč neexistuje jen jeden jazyk, kterým by se všichni na světě spolu domluvili? Třeba tomu tak jednou bude, ale to už my všichni budeme čichat k fialkám zespoda...